Tragédie na Švédských šancích
O jednom dlouho utajovaném poválečném masakru
Těsně po skončení 2. světové války v noci z 18. na 19. června 1945 se odehrál u obce Lověšice na Přerovsku jeden z největších masakrů na Moravě. Tehdy byla skupina 265 karpatských Němců (etnická skupina Slováků, mezi něž patří i bývalý slovenský prezident Rudolf Šuster) povražděna příslušníky 17. pěšího pluku z Petržalky.
Hromadná vražda byla dlouho utajována, přesto byla na jaře 1999 v Muzeu Komenského v Přerově instalována výstava o této události. I dnes jsou tato fakta přijímána s nelibostí a před muzeem v Přerově dokonce vybuchla nálož, která poškodila opěrnou zeď, chránící přístup do budovy. Přínáším vám fakta o této politováníhodné události.
Na švédských šancích mezi Újezdcem a Horní Moštěnicí, šest týdnů po skončení války, přišlo o život 265 karpatských Němců ze Slovenska, převážně žen, dětí a starců, kteří se železničním transportem vraceli do svých domovů ze Šluknovského výběžku, kam byli koncem roku 1944 násilně evakuováni ustupující německou armádou. Stali se obětí horlivých příslušníků 17. pěšího pluku z Petržalky pod vedením důstojníků Karola Pazúra a Bedřicha Smetany.
Karpatští Němci žijí na středním Slovensku od 13. století. V prosinci 1944 dali německé úřady příkaz k evakuaci této německé etnické skupiny, která (v popisovaném případě) obývala obce Kežmarok, Janova Lhota a Mlynica na Spiši. Celkem bylo z uvedených míst evakuováno asi osm set osob. Po skončení 2. světové války se jich vrátilo o tři stovky méně.
Transport karpatských Němců, který čítal osmdesát vagónů, dorazil do Přerova v poledne 18. června 1945. Na přerovském nádraží se tento transport setkal s vojenským vlakem číslo 2059, který byl vypraven z Prahy a přepravoval vojenské jednotky bývalého 1. československého armádního sboru z pražské vojenské přehlídky, která se konala 15. června 1945 na Václavském náměstí v Praze. Mezi těmito vojáky byli i jednotlivci, kteří pocházeli z Dobšiné a některé osoby z transportu znali. Obvinili je ze spolupráce s nacisty i z toho, že v době Slovenského národního povstání pomáhali německým jednotkám v boji proti partyzánům.
Odpoledne 18. června měli již velitelé vojenského vlaku připraveny seznamy karpatských Němců podle jednotlivých vagónů, které pak pozdě odpoledne vyvolávali a kontrolovali jejich doklady. Nakonec je seřadili do skupin, které pak odvedli k obci Lověšice nedaleko Přerova.
Velitelé pěšího pluku z Petržalky navštívili 18. června 1945 po osmé hodině večer Místní národní výbor v Lověšicích a požádali, aby jim představitelé obce dali k dispozici muže, kteří by vykopali pro karpatské Němce hrob. Ten měl rozměry 17x2x2 m a kopalo ho 27 mužů z Lověšic. Karpatští (slovenští) Němci byli přivedeni k vykopanému hrobu ve čtyřstupech. Všichni se museli svléci do spodního prádla, odevzdat šperky, peníze, vkladní knížky a osobní doklady.
Vražedný akt – střelba z pistole do týla – začal 19. června brzy po půlnoci a ve 4.30 h. ráno (dnes těžko pochopitelná) akce pomsty skončila. Společný hrob s 267 zavražděnými starci, ženami a dětmi, z nichž bylo 15 mladších deseti let byl pak zasypán třiceticentimetrovou vrstvou hlíny.
Ředitel Muzea Komenského v Přerově dr. František Hýbl napsal o této hrůzné události čtyřicetistránkovou publikaci, ve které na straně 8 uvedl (kromě jiného) toto: „Obyvatele Lověšic, okolních vesnic i města Přerova po léta tíží tato temná událost, která byla v mnohém krutější, než nelítostné vypořádání nacistů s obyvateli Javoříčka, Lidic, Ležáků, Ploštiny a jiných českých a slovenských osad.“
14. listopadu 1993 byl na hřbitově v Přerově odhalen karpatským Němcům pomníček starostou města Přerova. Dubový kříž s trnovou korunou má na žulové desce v české a německé řeči tento nápis: „Na tomto místě jsou po exhumaci v roce 1947 uloženy tělesné pozůstatky karpatských Němců ze Slovenska, kteří byli spolu se ženami a dětmi zavražděni na Švédských šancích v noci z 18. na 19. června 1945 příslušníky 17. pěšího pluku z Petržalky.“
Přerovský hřbitov navštěvují od listopadu 1993 pozůstalí popravených karpatských Němců ze Slovenska i z Německa. Necítí nenávist, nechtějí pomstu ani odplatu. Žádají pouze přiznání neviny obětí, připomíná autor publikace „Tragédie na Švédských šancích v červnu 1945“ dr. František Hýbl, který patří k těm, kdož se o vybudování tohoto památníku slovenských Němců zasloužili.
Ladislav Zelina, červen 1999
Komentáře
Přehled komentářů
Temna tvar casti Ceskeho naroda- pomnicek je pripominka ze se takove ciny nesmi opakovat.
Děkuji za připomínku
Oto Stredák, 25. 10. 2015 10:44Nepochopitelná krutost. Jsem potomek německé menšiny z Janovy Lhoty. Stredakovci, Litschkovci. Babička byla tehdy těhotná a tak zůstali v Rumburku ve Šluknovském výběžku, a tomuto se osudově vyhnuli.
Poděkování
Marie Špalková, 1. 3. 2015 15:09Vážím si pana doktora Františka Hýbla za to, že odvážně poukazuje na páchané zlo na bezbranných lidech. Oni se už bránit nemohou. Děkuji mu.
Zhovadilosť
Milan, 27. 9. 2011 23:54Takéhoto činu sa nemôžu dopustiť ľudia, snáď ani zvery. Pokiaľ viem, Pazúr bol za tento nepochopiteľný zločin odsúdený na 1 rok väzenia . A dokonca existoval zákon,ktorý takýchto zločincov zbavoval viny.
Re: Zhovadilosť
radek, 1. 3. 2012 11:37Ano pazur dostal jen rok,nutno ale doplnit, že při soudu bylo zjištěno že pazur byl členem hlinkovy gardy,opilec,a nakonec a zamaskoval svou činnost za války,vstoupil ke svobodovcum,kde se jak víme dopustil vraždy na švédských šancích.pazur byl normální kolaborant, co převlékl kabat.Vinu bych též přiskl některým slovenským soudcum,kteří udělovali směšné tresty-hlinkovcum a ludákum
Pomník
Anna Sypěnová, 26. 12. 2008 18:48
napadlo mě vytvořit na Švédských šancích monumentálnější pomník..jsem z Přerova a tato událost se mě hluboce dotkla..studuji Fakultu výtvarných studií v Brně a přemýšlím jak svůj nápad zrealizovat..za realistické připomínky, popř. jinou (teoretickou) pomoc budu vděčná
*
Tragedie na Svedskych Sancich
Zenny, 1. 9. 2020 1:56