HISTORIE OBCE MACHOVÁ
HISTORIE OBCE MACHOVÁ DO ROKU 1945
V roce 1892 byla vydána nákladem učitelstva hejtmanství holešovského publikace, kterou napsal Eduard Peck. Název této knihy je velice prostý, avšak výstižný: Okresní hejtmanství holešovské. V uvedené knize je na str. 57 také zmínka o obci Machové. Uvádím tento text v doslovném znění bez nejmenších (i pravopisných úprav): „MACHOVÁ, ves (do Holešova 9, 3 km) má 363 obyvatel a přísluší k myslocké faře i škole. Na obecní pečeti viděti obraz sv. Michala, jenž drží čerta na řetězu a nápis PECZET OBCZE MACHOWSKEG DO ROKU 1801. Machová připomíná se po prvé roku 1397 a slula tehdáž Machowa Lhota. Do roku 1481 náležela ke statku katolickému, potom k panství Holešovskému.“
Nejprve si však připomeneme, v kterém roce se objevily první písemné zprávy o obcích, jež leží blízko Machové. Sousední obec Mysločovce byla založena ve stejném roce jako Machová, tedy v roce 1397. Totéž lze říci i o obcích Hostišová, Míškovice a Racková. Obec Sazovice je starší. Byla založena již v roce 1362. Ještě starší než Sazovice je Lhotka, která leží nedaleko Tečovic. Ta se připomíná již v r. 1350, stejně jako Kvítkovice. Osada Chlum vznikla na pozemcích dvora, který byl parcelován v letech 1780 – 81. Tento dvůr byl součástí panství Malenovice. Tečovice byly založeny roku 1141 a patří k nejstarším obcím okresu Zlín. Ve stejném roce se připomínají také obce Otrokovice a Tlumačov. Malenovice byly založeny roku 1321, Zlín roku 1322 a Napajedla roku 1363.
Věnujme pozornost ještě názvu obce Machová. Dr. Milanu Hronkovi z Olomouce se podařilo vyhledat několik zajímavých údajů, které objasňují chronologický vývoj místního jména Machová. Roku 1397 se obec jmenovala Machowalhota (psáno dohromady). Roku 1527 to byl dwuor Machowsky. Roku 1589 se objevil název poněkud zvláštní – wes Machowan. V roce 1675 se již setkáváme s názvem Machowa, ovšem bez čárky nad posledním písmenem a. Ještě roku 1846 se objevuje název Lhota Machowa. Názvu Machová se trvale používá až od roku 1881.
Na počátku 17. století bylo v obci Machové 16 domů. Za třicetileté války (1618 – 1648) opustly 2 domy, po ní opět 2 domy, takže roku 1676 bylo v Machové 12 obydlených domů. Z toho byli 2 láníci, jeden ¾ láník, pět ¼ láníků, 4 domky byly bez polí.
Roku 1747 zřídil František Anton Rottal na gruntě Jakuba Václavíka v Machové dědičné fojtství. Jakuba Václavíka osvobodil hrabě Rottal od robot a nadal jej právem výčepním, to vše za 120 zlatých.
Roku 1749 měla obec Machová 17 domů. Polní trati měly v tomto roce názvy: Přední díl, Zadní díl, Padělek, Pod hájem, Oujezdy, Křivy.
19. století
V 19. stol. bylo obyvatelstvo Moravy těžce zkoušeno epidemiemi velmi nakažlivé cholery. Tato nemoc propukla v říjnu roku 1831 také v Tlumačově i v Machové. V Tlumačově podlehlo této nemoci 42 osob, v Machové 34 osob. Protože na hřbitově v Mysločovicích nebylo dostatek místa, pochovávali se zemřelí na poli. V Machové byl tímto místem „věčného odpočinutí“ pole „na potokách.“ Původně tam stával dřevěný kříž, později kříž kamenný. V obou obcích se vyskytla cholera ještě jedenkrát – v roce prusko–rakouské války (1866). Tenkrát zemřelo v Tlumačově 120 vesměs mladých lidí ve 14 dnech. V Machové podlehlo této epidemii 34 osob.
Přímou souvislost s bitvou u Sadové, kde bylo rakouské vojsko poraženo a pruské vojsko postupovalo Moravou, má pobyt Prušáků v Machové v roce 1866. Zápis o této událost pořídil ve školním roce 1925/26 řídící učitel Josef Věrtelář: „Očitý svědek staříček Václavík z čísla 3 vypravovali, že Prušáci táhli k Machové dvěma proudy. Jedni šli od Kurovic, druzí od Lechotic. Podle mapy měli přijít k městu Machov. Byli prý velice překvapeni, když se před nimi objevila jen malá vesnička. 19.července přitáhlo do Machové Prušáků jako much. Každý den se jim muselo porážet 5 kusů hovězího dobytka. 18. srpna 1866 Prušáci z obce Machová odtáhli. Vzali 10 vozů přípřeže a koně si chytali sami. Za pobytu Prušáků v Machové propukla v obci cholera. Zemřelo 34 osob. Kromě toho zemřeli také 2 Prušáci. Byli pochováni na místě, kterému se říkalo „močidla.“
18. srpna 1868 po třetí hodině ranní vypukl v obci Machové veliký oheň. Byl silný vítr, a tak z celkového počtu 45 domovních čísel jich vyhořelo 34. Jedenáct čísel zůstalo. Nevyhořel Hradil č. 6, devět menších chalup a hospoda.
Vypravuje se, že po tomto požáru začali machovští dělat na „Příhoně“ nepálené cihly, kterým se říkalo kotovice. Těchto cihel se používalo na stavbu teprve tehdy, až byly dostatečně vysušené a proschlé. Jedno je jisté. „Příhon“ není přirozený terénní útvar. Byl vytvořen tím, že na tomto pozemku, který se svažoval k jihu a východu, se těžila hlína, která obsahovala dost jílu, a proto se hodila jak na cihly, tak na „válkování“ půdních prostor.
20. století
V roce 1904 – 1905 byla provedena stavba silnice do Mysločovic.
Roku 1910 koupila obec obecní kočár, kterým se nejčastěji jezdilo buď pro lékaře do Holešova nebo pro kněze do Mysločovic, zpravidla k těžce nemocnému nebo k umírajícímu. Kočár se půjčoval za poplatek 30 rakouských korun.
Čtenářský spolek „Svatopluk“ byl v Machové založen 25. června roku 1901 a při založení měl 30 členů. Odbor národní jednoty byl založen 30. března 1912. Při založení měl 37 členů. V roce 1911 byla otevřena nově postavená obecná škola, kterou navštěvovalo 75 žáků. Škola byla postavena podle plánů architekta a stavitele Dominika Feye za 33 437 korun tehdejší měny.
Na podzim roku 1918 skončila 1. světová válka (1914 – 1918). Do rakousko-uherské armády bylo povoláno z obce Machové 81 mužů, z nichž se 8 návratu nedočkalo. Z ruských legií se vrátili 4muži a z italských legií rovněž 4 muži.
21. dubna 1919 byla v Machové zasazena Lípa svobody. Místní odbor národní jednoty opatřil hudbu, nacvičil zpěvy, škola pak připravila básně. Průvod školy i občanů radostně kráčel za zvuků hudby na náves, kde byla Lípa svobody zasazena. Slavnostní projev pronesl správce školy Augustin Kvasnička. Dítky zpívaly a přednášely básně a odbor národní jednoty též.
V březnu a dubnu 1937 byla provedena elektrifikace obce. Mezi Mysločovicemi a Machovou bylo postaveno 21 sloupů, v obci jich bylo postaveno 31. Veřejné osvětlení zabezpečovalo 10 světel. Elektrických přípojek bylo namontováno 74. Přípojka stála 235 Kč, elektroměr 350 Kč. Ihned po zavedení el. proudu si koupilo 14 rodin rozhlasový přijímač.
Některá zajímavá data z historie obce do roku 1974
45 letopočtů v proměnách času
1397 – první zmínka o obci
1780 – zavedena pozemková kniha
1801 – z tohoto roku pochází pečeť s obrazerm sv. Michala
1831 – epidemie cholery v Machové
1834 – v obci je 41 domů a 213 obyv.
1866 – pruská vojska v Machové
1868 – velký požár v obci
1880 – v obci je 58 domů a 320 obyv.
1896 – postavena silnice z Machové do Holešova
1899 – postavena silnice do Tlumačova
1901 – založen čtenářský spolek „Svatopluk“
1905 – postavena silnice do Mysločovic
1910 – v obci je 67 domů a 417 obyv.
1911 – vybudována škola
Škola postavená v roce 1911
1919 a 1928 – oprava zvonice
1925 – kanalizace potoka
1925 – první telefon v obci
1927 – založen sbor dobrovolných hasičů
Hasiči
1929 – tuhá zima – teplota klesla 11. – 12. února na –38 stupňů
1930 – v obci je 85 domů a 441 obyv.
1931 – dokončena přístavba školy
1931 – předána veřejnosti hasičská zbrojnice
Škola po přístavbě
Dnešní stav školy - oprava provedena v roce 2011
1934 – přistálo u Machové nouzově vojenské letadlo – pilot nezraněn
1937 – provedena elektrifikace obce
1937 – v sousedním Tlumačově se zastavil president Edvard Beneš
Žáci Valoušková z Kvasic a L. Zelina z Machové vítají pres. E. Beneše v Tlumačově
1938 – 23. září vyhlášena všeobecná mobilizace. Z obce narukovalo 27 mužů
1939 – 15. března při německé okupaci projelo obcí asi 80 vojenských automobilů
1945 – 6. května obec osvobozena rumunskou armádou
1950 – v obci je 109 domů a 460 obyv.
1954 – byla pořízena nová aparatura do místního rozhlasu za 32 000,- Kč
1958 – byla vydlážděna žul. kostkami cesta z Dědiny na Kopec
1961 – prezident Ant. Novotný propůjčil JZD v Machové Vyznamenání za vynikající
práci
1961 – v Machové stojí 113 domů
1962 – do Machové zavítal velvyslanec KLDR
1962 – byla předána MNV nová budova obecního úřadu
1962 – v obci je zřízen celodenní provoz mateřské školy
1965 – v obci je založena hudba Osvětové besedy
1966 – v obci je 7 telefonních stanic, 73 televizorů a 10 osobních aut
1967 – byla otevřena nová budova samoobsluhy a pohostinství
1968 – v červenci slavnostně otevřen kulturní dům
1969 – od března vyvíjel samostatnou činnost MNV
1969 – počátek dláždění kostkovic
1971 – byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení za 450 000,- Kč
1971 – zahájena gen. oprava školy
1972 – byla vybudována komunikace od zahradnictví k samoobsluze
1974 – v obci bydlí 463 osob
Rok 1945 a konec války v Machové
Začátkem února začali do obce napřed jednotlivě a potom v celých houfech přicházet maďarští vojáci. Výzbroj a výstroj těchto věrných spojenců Německa byla už velice špatná, ani zásobování nebylo postačující. Důstojníci se chovali slušně, ale mužstvo bralo a kradlo, co se dalo. Seno pro koně, brambory, dřevo, drůbež, atd. Byly to ponejvíce odíly dělostřelecké a vozatajské. Vozy měli různé – ruské pro tři koně, maďarské i naše, které cestou leckde ukradli. Také koně byli opotřebovaní, ale přitom měli mezi sebou také několik koní pěkných. Přesun maďarských jednotek trval skoro osm týdnů. Jedni maďarští vojáci odešli, jiní přišli. V neděli 15. dubna 1945 přejelo přes obec Machovou více než tisíc povozů nejrůznějšího druhu.
Po maďarských oddílech přišly do Machové německé pracovní útvary. Zdržely se zde pět dní. Byli to vesměs vojáci starší, neustálými pochody a přesuny dost unavení a vyčerpaní. Mnozí z nich neměli nejmenších zpráv o svých rodinách. Jejich tři důstojníci měli s sebou českého tlumočníka, aby se s místními mohli domluvit.
Potom přišly do Machové strážní oddíly, které byly až dosud v továrně v Bojkovicích. Byli mezi nimi také Češi, kteří se snad přihlásili k Němcům. Ubytováni byli ve škole a v hostinci. Příslušníky těchto strážních oddílů odváželi místní rolníci do Kroměříže, kam jelo pět párů koní.
28. dubna přijelo do Machové asi 60 těžkých pancéřových automobilů, dobře vyzbrojených a vybavených. V obci jich zůstalo asi 30, ostatní odjely do Mysločovic a Lechotic. Byli to praví válečníci, ukáznění, dobře vycvičení, náležitě vyzbrojení a také dostatečně zásobováni. Chovali se dost panovačně, ale po třech dnech z Machové odjeli.
1. května přijelo do Machové asi 200 německých vojáků, kteří přitáhli 8 děl, 2 minomety a 1 tank. Pěchota zaujala obranné postavení na čáře Sazovice – Terezov – Buňov – Terezov – Hrabůvka. Všech 8 děl zaujalo palebné postavení na severním okraji obce. Tank volně projížděl celou obcí a střílel ze svého děla směrem na Otrokovice a Malenovice.
Dělostřelci pokáceli asi 30 stromů, aby měli lepší výhled. Větvemi pokácených stromů pak zamaskovali všech osm děl. Koně, kteými německá armáda dopravila děla do Machové, byli rozděleni po několika do stájí zemědělců. Přes den se tito koně pásli v zahradách.
Poškozená budova školy po dělostřeleckém ostřelování na sklonku války
O Machovou se opravdu bojovalo. Dělostřelecké granáty dopadaly na obec každou chvíli a nejednou vybuchovaly blízko krytů, které si lidé vykopali věšinou v zahradách. Když se přesvědčili, že kryty nejsou zcela bezpečné, opustili je a odcházeli do sklepů vlastních domů, pokud je měli, nebo hledali úkryt a ochranu ve sklepích školy. S přibývajícími dny se palba stupňovala, až postupně dosahovala takové síly, že se prakticky nikdo neodvážil opustit svůj úkryt. Dobytek se krmil pozdě večer nebo časně ráno, kdy střelba z děl i z pěchotních zbraní byla podstatně slabší.
V pátek 4. května 1945 kanonáda neustávala. Na Machovou se střílelo od Tečovic, Malenovic i z Otrokovic-Bahňáku. Pozdě večer bylo německé jednotce oznámeno, že se má připravit na ústup směrem k Míškovicím. Avšak v sobotu brzy ráno se již těmto vojákům nařizovalo, aby ustoupili až za Holešov, protože pravé křídlo rumunské armády dosáhlo již Fryštáku a levé křídlo bylo nedaleko Kurovic. Ráno 5. května se stáhla německá pěchota do Machové a rumunské jednotky se zastavily na čáře Sýkorník – Hrabůvka.
V sobotu 5. května 1945 část německých jednotek obec opustila. Odešli telefonisté, vozatajstvo a 4 děla. Střelba však neustávala. Němci kryli dělostřeleckou palbou ústup svých jednotek. Rumunské vojsko palbu opětovalo. Konečně asi v 17. hodin padl poslední výstřel a nastal klid. Němci ustoupili směrem k Míškovicím. Okraje silnice zaminovali a most pod Bořím těžce poškodili.
V neděli 6. května 1945 byl již klid a rumunské jednotky vstoupily do Němci opuštěné obce. Občané je vítali jako osvoboditele, i když po třídenním boji o Machovou byla na každém z nich patrná únava a vyčerpanost. Po pěchotě přišli do obce rumunští dělostřelci. Vyptávali se, kolik zde bylo německých vojáků a nechtěli uvěřit, že jenom asi 50. Sami odhadovali jejich počet na dva tisíce.
Bilance těchto několika dnů byla opravdu neradostná a zarmucující. Dvě třetiny obytných domů a stodol bylo dost poškozeno. Mnoho oken bylo rozbito, na návsi zůstaly dost hluboké jámy od dělostřeleckých granátů. Budova školy byla zasažena celkem sedmkrát. Střecha zůstala naštěstí nepoškozena. Kromě školy bylo poměrně hodně poškozeno dalších 10 domů. Rovněž bylo zjištěno, že na obec Machovou a na její blízké okolí dopadlo více než 2 000 dělostřeleckých granátů a je s podivem, že při tak mohutné střelbě se žádnému občanu Machové nic nestalo.
Podle knihy Ladislava Zeliny MACHOVÁ
Přehrada
Tereza, 3. 4. 2013 19:07