Mysločovice - leží v údolí potoka Racková na západním úpatí masívu Mladcovské vrchoviny v nadmořské výšce 212 m. V obci je několik památek, nejcennější jsou barokní kostel Nejsvětější Trojice, postaven v r. 1752 - 1758 hrabětem Frant. Antonínem Rottalem a osamoceně stojící barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého z r. 1730, od r. 1994 kulturní památka. Objekt farního úřadu byl postaven v r. 1793. Před kostelem stojí barokní kříž z r. 1766. Kromě dalších drobných architektonických památek stojí u kostela chráněné lípy.
Některá zajímavá data z historie Mysločovic do roku 1950
62 letopočtů v proměnách obce
1397 – první písemná zmínka o Mysločovicích
1731 – blízko vsi postavena kaplička sv. Jana Nepomuckého
1752 – 1758 – postaven kostel Nejsvětější Trojice
Interiér kostela Nejsvětější Trojice - foto Alena Plháková
1775 – od tohoto roku nastalo na Moravě nové přečíslování domů
1781 – založen Tkalcovský cech
1820 – v obci stojí 56 domů
1843 – obec má 331 obyvatel
1862 – velký požár – shořelo 11 domů
1865 – opravena cesta k Hostišové
1866 – pruské oddíly v obci – vypukla cholera
1869 – v obci je 60 domů a 370 obyv.
1870 – byla provedena rozsáhlá oprava kostela
1873 – postavena škola
1880 – čestným občanem Mysločovic jmenován poslanec Frant. Skopalík
1880 – v obci stojí 79 domů a bydlí zde 466 obyvatel
1881 – zřízena obecní nemocnice
1891 – zbudován obecní hostinec
1893 – v obci otevřen Poštovní úřad
Poštovní úřad
1893 – 1904 – požáry v obci
1893 – otevřena škola
1893 – založen Sbor dobrovolných hasičů
1894 – velké sucho, zavedeny žňové hlídky
1897 – byla otevřena Hasičská zbrojírna
1898 – zřízena četnická stanice
1900 – v obci je 90 domů a 522 obyvatel, je tu 11 živností
1901 – schválena výstavba silnice k Machové
1901 – v obecním hostinci postavena za přispění hol. pivovaru ledovna
1904 – založena Občanská záložna
Dům Viléma Michny č. 57, později Emila Fialy
1909 – schváleno vybudování silnice k Lechoticím
1910 – v obci pořádán krajinský sjezd Omladiny
1910 – v obci je 96 domů a 577 obyvatel
1912 – založen Včelařský spolek
1913 – postavena cesta k Lechoticím
1914 – 1. srpna byla bubeníkem ohlášena všeobecná mobilizace
1916 – zajatí Rusové přidělěni na práce k sedlákům
1917 – zrekvírovány zvony
Zvony jdou do války
1918 – 29. října přišla zpráva o vyhlášení republiky
1920 – postaven pomník padlým vojínům
1920 – založena Odbočka Svazu čsl. legionářů
1921 – v obci je 100 domů a 525 obyvatel
1923 – založen Pěvecký sbor
1923 – zřízena knihovna
1926 – zaveden telefon a telegraf
Učitel Dlabaja – ročníky okolo r. 1926
1927 – svěcení nových zvonů
1927 – zavedena elektřina
1927 – zavedena pravidelná autobusová doprava do Holešova
1928 – poštovní úřad přemístěn do nově postaveného domu Občanské záložny
Z divadelní hry Kráska ze Šumavy
1930 – v obci je 110 domů a 532 obyv.
1931 – byl postaven vodovod
1932 – založena Tělocvičná jednota Sokol
1934 – založena Tělocvičná jednota Orel
1934 – konal se Sjezd rodáků
1939 – 15. března vyhlášen Protektorát Čechy a Morava
1942 – odebrány zvony pro válečné účely
1942 – obec přidělena k okresu Kroměříž
1944 – nařízeno zatemnění oken
1945 – 5. května obec osvobozena rumunskou armádou
1945 – 11. května byl ustaven Místní národní výbor o 15 členech
1945 – 16. května byla první taneční zábava po válce
1946 – všeobené volby – nejvíce hlasů v obci získala ČSL
1947 – velké sucho během velké části roku
1950 – v obci je 119 domů a 499 obyv.
Hanácká svatba v srpnu 1925
Na podnět Františka Kučery a Štěpána Dřímala, za velkého zájmu a přispění všech občanů, byla v roce 1925 uspořádána „Hanácká svatba“, při které byly předvedeny staré svatební zvyky. Účinkovalo přes 80 osob. Přípravou krojů, rekvizit, svatebních obřadů, hostiny, zpěvů a tanců žila celá vesnice a kdo přímo účinkoval, považoval to za velkou poctu. Písně a tance ochotně nacvičila Marie Homolíková, roz. Dostálová.
Dne 15. srpna 1925 se odbývalo zvaní v obcích Lechotice, Racková, Žeranovice, Martinice, Holešov, Ludslavice, Kurovice, Tlumačov, Machová a Sazovice. 16. srpna 1925 ráno v Hostišové a Míškovicích. Při zvaní účinkovala Dovrtělova kapela. Počasí bylo krásné a proto i nálada ta nejlepší.
Program svatebního dne byl připraven do všech podrobností. Za doprovodu občanů se odbývaly starobylé lidové svatební obřady, které se dávno předtím zkoušely. A jako při opravdové svatbě nechybělo ani dojetí. Nevěsta jela na žebřiňáku, který byl tažen třemi páry hnědých koní. Mládenci jeli na koních. Ostatní svatebčané na šesti vozech. Na posledním voze byly peřiny a další výbava. U Mazálkového čekal zástup maškar – ženské svatbu zatahovaly.
/Z knihy Mysločovice od Marty Doleželové, str. 189/
Sjezd rodáků 18. – 19. srpna 1934
Dávno před tímto datem se konaly pilné přípravy. Mnoho úsilí si vyžádalo zjišťování adres rodáků. Bylo rozesláno přes 200 dopisů a lístků. Patronát nad celou akcí mělo zastupitelstvo obce, o uspořádání se postaral Odbor Národní jednoty. K účinkování i k pořadatelské službě se hlásilo velké množství občanů. V celé vesnici se uklízelo a „obličovalo“, čistilo a natíralo.
Hned v sobotu se sjížděli vzdálenější rodáci, procházeli vesnicí a navštěvovali známé a místa svého mládí. Vítaly je čtyři ozdobené brány, prapory na stožárech vlály všude kolem. V sobotu večer byl v sále záložny „Zábavný večírek“ s pestrým programem.
V neděli ráno byl budíček a o 9. hodině dopoledne slavnostní zahájení sjezdu v sále Záložny, při kterém starosta obce rodáky přivítal. Následovala přednáška Františka Kučery o vývoji Mysločovic od roku 1900. Slovo dostali i rodáci. Potom šli v průvodu k pomníku padlých, kde byl krátký proslov a hymny. Rodáci také navštívili hřbitov, místo tichého odpočinku svých nejbližších a známých. V poledne byl společný oběd v sále Záložny a po něm koncert dechové hudby.
Ve 14 hodin bylo seřazení průvodu před hostincem u Doleželů, potom šli všichni pro „hospodáře“, aby ho přivezli na výletiště, kde se konaly „Hanácké dožínky“ se zpěvy, říkáním a národními tanci. Po dožínkách byla veselice.Sjezdu se zúčastnilo více než 100 rodáků a všichni byli překvapeni, jak uvítáním a srdečností, kterou viděli na všech stranách, tak i uspořádáním sjezdu, protože jak večírek, tak i dožínky se velice vydařily. Líbil se jim i výklad o životě v dědině. Se slzami v očích se loučili s prostředím, které jim k srdci přirostlo i s lidmi, kteří pro ně tak pěkné setkání připravili.
/Z knihy Mysločovice od Marty Doleželové, str. 190 – 191/
Sjezd rodáků
Konec války. Z farní Pamětní knihy
K naší farnosti se stále přibližovala frronta. Dne 3. února 1945 přijeli do Mysločovic maďarští dělostřelci, ale už 5. února 1945 byli odvoláni. Místo nich přišla maďarská pěchota, která zůstala v dědině až do března. Na jaře byl ubytován jeden evangelický a dva katoličtí vojenští kurátoři, 11 vojínů a 9 koní. Vojáci se chovali slušně, ale protože byla zima, spálili celou zásobu dřeva co byla na faře a ještě brali na pálení i ploty ze zahrady. Maďaři byli většinou katolíci. V době Velikonoční přistoupilo ke zpovědi a sv. přijímání okolo 400 vojínů a také jejich plukovník. Po jejich odchodu přivedli Němci do Mysločovic mnoho koní, na jaře jich bylo ve stáji a ve stodole 26 ks. Spotřebovali pro ně všechno seno a slámu. Na jaře se ubytoval také německý důstojník. Když bylo slyšet dunění děl, Němci s koňmi z Mysločovic odjeli. Vesnicí projížděly tanky. Nejhroznější chvíle byly 3. a 4. května 1945. Granáty vybuchovaly na různých místech a jeden z nich i u sakristie. Skla v oknech kostela byla poškozena, tři úplně zničená. Zasažena byla i škola. Lidé se schovávali ve sklepích. Ve farním sklepě bývalo až 28 dospělých a dětí.
/Z knihy Mysločovice od Marty Doleželové, str. 98 – 99/
Zásahy na škole
Hospoda č. 27
O hospodě, či krčmě v obci jsou zmínky v ústním podání v souvislosti s přepadením holešovského měšťana Jana Tomaštíka, který dal postavit za vesnicí kapličku a ustanovil k jejim opravám v roce 1731 nadaci. Jméno hostinského se však v ústním podání nedochovalo.
V roce 1755 je v písemnostech (Rektifikační akta) uváděn hospodský a řezník Josef Němec. Roku 1770 byl na hospodě Jan Němec a Františka. Šenk s jatkou koupil v roce 1780 od Jana Němce Jan Kotík za 700 zl. Vrchnost tento prodej potvrdila s podmínkou, že bude čepováno jen panské pivo holešovské a ke každé bečce piva budou vzaty proti hotovému zaplacení dva mázy kořalky z panské palírny. Zato se vrchnost zavázala, že nedovolí, aby se v Mysločovicích nebo v některé z přifařených vesnic usadil další řezník, nebo bylo maso odjinud dováženo.
Po Janu Kotíkovi byl na hospodě Kotík František, Kotík Karel a Barbora roz. Kojecká, Bábek František, Kotík Václav a Kateřina. Dědictvím přešel hostinec do majetku Františky Macháčkové, dcery Václava Kotíka, od které jej koupila obec v roce 1887. V závěru roku 1888 proběhla v zastupitelstvu obce důležitá jednání o jeho zbourání a postavení nového. Výstavba nového obecního hostince na místě čp. 27 byla dokončena v roce 1891 a do nájmu se dostal Filipu Vlasákovi. Dále v pronájmu šenkoval Pálka František (1903), Němec Rudolf (1912) a Doležel Josef (1915). V roce 1917 koupil obecní hostinec Fryštacký František č. 75. Hostinskými pak zde byli Doležel Josef a Marie rozená Fryštacká z č. 75. Hospoda pak zůstala na dlouhou dobu v majetku rodiny Doleželové. V roce 1936 Josef Doležel po těžkém zranění zemřel.
Podle ústního podání šenkoval po určitou dobu v nájmu u Doleželů i Alois Žák (holič) s manželkou Františkou rozenou Večeřovou a po tu dobu tam byla i holírna. V hospodě byla v provozu jatka, asi až do roku 1945 – 1946 v malé místnosti vedle šenku s vchodem přímo z chodby. Na dvoře byla „porážka“ i udírna a maso, které prodávali řezníci Roubal, Fučík, Vlček a Stavař bylo skladováno v ledovně (která se dochovala dodnes). Do roku 1950 byli na hospodě jako majitelé Doležel Zdeněk a Božena roz. Stojanová. V tomto roce byl hostinec převeden do Komunálního podniku Gottwaldov.
/Z knihy Mysločovice od Marty Doleželové, str. 162 – 163/
Hospoda č. 27
Holičství a kadeřnictví čp. 77. Holírna v Míškovicích
O dobrý nápad i jeho provedení se postaral holičský mistr Alois Žák, který si zařídil svou oficínu v Mysločovicích v domku čp. 77.
V roce 1926 požádal obecní úřad Míškovice o povolení postavit v jejich obci holírnu pěkně u cesty v blízkosti Obecního úřadu a hasičské Zbrojnice. Stojí tam dodnes. Je to na první pohled nenápadný domeček, ve kterém se ale ještě donedávna holilo a stříhalo. Holírnu postavil ze dřeva František Večeřa z Mysločovic, otec paní Žákové, materiál dodal otec Aloise Žáka, hajný v Polici u Val. Meziříčí. Zpočátku byla holírna v Míškovicích otevřena dvakrát týdně ve středu a v sobotu. Když v roce 1936 Alois Žák na následky úrazu zemřel, vedla živnost vdovským právem Františka Žáková se svým synem Miroslavem, který se vyučil holičem kadeřníkem, maskérem, vlásenkářem, ale na jeho tovaryšském listě je ověřena i způsobilost k pěstění vlasů, obličeje a uvedena je i manikúra.
Oblíbený holič Miroslav Žák pokračoval v řemesle jeho otce i po roce 1948 a v Míškovicích holil a stříhal jedenkrát týdně v pátek. Holírna, která uslyšela mnoho zajímavých příběhů zkušených hospodářů i vojenských veteránů, historek i hodnocení událostí, byla opatřena novou plechovou krytinou a novými nátěry. Miroslav Žák měl toto druhé holičství v Míškovicích 49 let. Naposledy tam pracoval 14. března 1997.
Jako dík za dobré zacházení s celou míškovickou obcí, ponechal jako pamětihodnost malou dřevěnou holírnu včetně interiéru obci Míškovice, která ji s díky přijala.
/Z knihy Mysločovice od Marty Doleželové, str.166/
Holírna v Míškovicích
František Dovrtěl a další kapelníci
Podle záznamů v obecní Pamětní knize byla v Mysločovicích kapela, příležitostně řízená rektorem (učitelem), už před rokem 1800. Není přesně známo, kdy převzal vedení kapely František Dovrtěl (1838 z čp. 25) a od které doby na dlouhý čas to byla „Dovrtělova kapela“. Byla to hudba velice oblíbená v širokém okolí a byla hudební oporou všech slavností a smutečních událostí v obci. Jezdila hrát až do Lassce v Dolních Rakousích. Při vítání Františka Josefa I. na Hostýně v roce 1897 byla vyznamenaná „Bronzovým orlem“. Toto vyznamenání bylo na dlouhou dobu ozdobou na velkém bubnu.
V muzikantské tradici pokračoval jeho syn František (1862), který se dožil 94 let a na housličky hrál až do vysokého věku.
Dalším kapelníkem byl Bohuslav Dovrtěl (1900), který hrál zamlada ve Vídni v císařské kapele a pro kapelu i pro okolí vychoval mnoho dobrých hudebníků. Kapela vystupovala i na přehlídkách hudebních souborů, hrála úryvky z oper a doprovázela operetní představení. Řezala to ostošest, když byly státní, obecní (Masopust, Hanácké právo), nebo rodinné události. Kapela hrávala i jako doprovod na poslední cestě. Hodně muzikantů bylo místních, ale někteří také docházeli z okolních vesnic na zkoušky, aby bylo všechno podle taktu kapelníka.
/Podle knihy Mysločovice od Marty Doleželové, str. 177/
Dovrtělova kapela s 2. kapelníkem
Z elaborátu katastrálního ocenění obce Mysločovice rok 1841:
Obec Mysločovice se svým katastrem leží 3 ¼ míle od krajského města Uh. Hradiště a tvoří dvě údolí směrem od severu k jihu, střední vyvýšenina je většinou polem, zatímco vzdálenější východní a jižní výběžky jsou věnovány střídavým kulturám. Území obce je vystaveno účinkům slunce, má mírné podnebí. Místo je uzavřené; k některým domům přiléhají zahrady; na tyto pak přímo pole tak, že i na nejvzdálenější tratě dorazíme během půl hodiny. Obec má vlastní kostel, faru a školu; patronát zde vykonává panství Holešov. Toto je také vrchnostenskou institucí.
Podle výsledků sčítání obyvatelstva bylo v obci 156 mužů a 175 žen celkem 331 obyvatel., v 58 domech a 88 domácnostech. Z toho se zabývalo zemědělstvím 84 osob, 3 osoby veřejnými službami, 1 osoba výlučně řemeslem. U větších hospodářů zaměstnávali pacholka, dívku a pasáka.
Stav dobytka 75 koní, 48 krav, 17 telat, 70 prasat, 50 ovcí. Koně, hovězí a ovce jsou domácího chovu. Koně se v létě kromě pastvy krmí řezankou, jetelem a zrním, při polních pracích také ovsem, hovězí dobytek pastvou a zeleným krmivem. Štětinatý dobytek domácími odpadky a také žitným šrotem. Ovce jsou v létě na pastvě, v zimě se krmí senem. Ve větších hospodářstvích mají 4 koně, 2 krávy, 1 tele, 2 vepře.
Potok, do kterého se vlévají i jiné prameny, protéká východní území směrem k jihu. Pomocí vodní síly se pohání jeden moučný mlýn. Kromě obyčejných polních cest se nenachází v obvodu obce žádná silnice. Cesty jsou udržovány ve sjízdném stavu. Prodej zemědělských produktů se uskutečňuje v městečku Holešov, kde se koná trh každou středu.
Hlavní produkty na polích pšenice, žito, ječmen, oves, hrách, zemáky a míšenina. Na lukách se sklízí smíšené a kyselé seno a otava. V zahradách tráva, ovoce a zelenina. Ve vysokých lesích se získává měkké dřevo, v nízkých palivové. V poslední době se značně rozšířilo pěstování míšeniny a zemáků ale i jetele.
Největší péče se věnuje hlavně polím, které jsou hnojeny a vzorně obdělávány. Louky, kromě jarního čistění se nijak neošetřují. Podobně platí i pro trávu v zahradách. Pastviny a lesy jsou zcela odkázány na přírodu. Hospodáři používají pluh, železné brány, vozy, srpy, kosy, hrábě, lopaty, vidle, pily, sekery, cepy, rýče. Zimní plodiny se sejí v září a říjnu, jarní v březnu a v dubnu. Žně pro zimní plodiny jsou koncem července, pro jarní koncem srpna. Polní plodiny jsou převážně dobré jakosti a nacházejí na trhu snadný odbyt, luční a zahradní jsou spotřebovávány jen doma.
V obci jsou pozemky dominikální (panské) a rustikální (selské). Je 10 pololánů majících 16 jochů (jiter), 10 podsedků, 5 jochů a 34 domkařů žijících jako nádeníci. Veškeré budovy, kromě fary jsou přízemní z nepálených cihel se základy z kamene, střechy kryté slámou. Nacházejí se v dobrém stavu. Dosud není žádný pojištěný.
Protokol sepsaný 2. července 1841 za přítomnosti:
Karel Czech vrchní, Karel Peschek lesní, Vincenc Huják vedoucí
Za obec: František Baďura fojt
Obecní poslanci: František Kutra, Ignác Jančík, Josef Brázdil, František Hanák, Štěpán Dřímala, Jan Kamenec
/Z knihy Mysločovice od Marty Doleželové str. 53 – 54/
Horopis a vodopis
Mysločovice se nacházejí v poměrně mělkém údolí potoka Racková, pramenícího ve Fryštácké brázdě mezi Žabárnou a obcí Horní Lapač. Až po Mysločovice má potok Racková 3 pravostranné přítoky, a to Židelnou, pramenící v Hostýnských vrších pod vrchem Chochol (578 m), Žeranovku, pramenící nad obcí Horní Lapač a Míškovický potok, pramenící pod lokalitou Kameňák. V Sazovicích se ještě vlévá do Rackové z pravé strany potok Machovka. Potok Racková ukončuje svoji pouť jako pravostranný přítok řeky Dřevnice v Malenovicích. Právě v prostoru Mysločovic je údolí potoka nejhlubší, což je vidět na strmém stoupání směrem na Hostišovou a na Machovou.
Pohled na pásmo Hostýnských vrchů
Horopisně patří Mysločovice do podcelku Zlínské vrchoviny, která směrem na východ zvětšuje svoji nadm. výšku a končí za Jasennou nejvyšším vrchem Vartovna (651 m). Zlínská vrchovina je součástí geomorfologického celku Vizovické vrchy (nejvyšší vrch Klášťov 753 m) a ty spadají do oblasti Slovenskomoravských Karpat.
Posezení na cyklostezce Mysločovice - Sazovice
Nejbližší výraznější vrchy u Mysločovic jsou Černá hora (314 m) a Hřeben (399 m), ležící do 3 km na východ ve skupině Mladcovských vrchů. 3, 5 km na severozápad od Mysločovic se rozprostírá vápencový vrch Křemenná (315 m), poslední výběžek Zlínské vrchoviny, nepočítáme-li zcela nevýrazný Slivotín 1 km severně od Tlumačova. Právě směrem ke Kurovicím a Tlumačovu již povrch definitivně klesá do roviny geomorfologického celku Hornomoravského úvalu. Severním směrem 5 km od Mysločovic, tam, kde leží Zahnašovice, Holešov a Martinice, se rozkládá Holešovská plošina, podcelek Hornomoravského úvalu. Od obce Horní Lapač směrem ke Fryštáku již mluvíme o Fryštácké brázdě, která patří k Vizovickým vrchům.
Mysločovice od silnice Machová - Mysločovice, v pozadí Mladcovské vrchy
Nad Fryštáckou brázdou se vypíná jeden z hlavních hřebenů Hostýnských vrchů (nejvyšší vrch Kelčský Javorník 865 m), které jsou podcelkem Hostýnsko-vsetínské hornatiny (nejvyšší vrch Vysoká 1 024 m). Ta je součástí oblasti Západních Beskyd. Nad Mysločovicemi je toto pohoří vidět jako na dlani, stejně jako na západě ležící pásmo geomorfologického celku Chřiby (nejvyšší vrch Brdo 587 m), patřící do oblasti Středomoravských Karpat. Další nejbližší pohoří se rozkládá 7 km jižně od Mysločovic, a to nad Malenovicemi zalesněné pásmo Kudlovské vrchoviny s širokým hřbetem Tlusté hory (458 m) a Šternberku (345 m). Kudlovská vrchovina je součástí již zmiňované Zlínské vrchoviny.
Fotogalerie památek a blízkého okolí
piekne vakacje 25 lat temu
jarek wittstock, 2. 3. 2011 20:13