OBEC HALENKOVICE
Kdo chce poznat Vídeň,
musí tam být týdeň.
Kdo chce poznat Halenkovice,
musí tam být tři měsíce
Halenkovice jsou rozlehlá obec na jihovýchodních úbočích a v dolinách pohoří Chřiby v podcelku Halenkovické vrchoviny v nadm. výšce 214 – 415 m. Obec tvoří několik místních částí – Pláňavy, Kateřinice, Zádřinoví, Dolina, Lipové, U svatých, Kržle a několik dalších. O rozlehlosti obce svědčí, že má 6 autobusových zastávek.
Vznik obce souvisí s kolonizací valašskými osadníky okolo roku 1630. Podle Aleny Bruntálské, manželky majitele napajedelského panství Jana Rottala se nazývala Alinkovice (Alenkovice). Ke vsi byly připojeny blízké osady Eleonorovice a Kateřinice. V obci stojí kostel sv. Josefa, postavený v roce 1789, sochy sv. Petra a Pavla, kapličky a několik křížů. V roce 1755 byla postavena kaplička v části Dědina a v roce 1890 kaplička na Hradské. Z roku 1903 pochází kamenný kříž Na Chrastkách a z roku 1962 kamenný kříž – Vrchovica. V roce 1899 byl postaven kříž v části Slačovy. Směrem ke Žlutavě byl v roce 1907 zbudován pamětní kříž Na Větřáku. V obci byl v roce 1922 postaven pomník padlým z 1. světové války a další pomník hrdinům z 2. světové války v roce 1953. Na lesní křižovatce Kržle – Nová Dědina – Halenkovice se nachází malý pomníček k uctění památky adjunkta Karla Mrazíka, který byl na tomto místě usmrcen pytláky.
Halenkovice - pohled na pásmo Chřibů
Přes Halenkovice prochází červená turistická značka, která má počátek v Napajedlích, vede velkou částí Chřibů, všímá si známých turistických míst (Komínky, Bunč, Brdo, Buchlov, Kazatelna, Zavadilka) a směřuje přes Ždánický les až do města Bučovice. Její trasa činí téměř 70 km. V roce 2000 byl vyhlášen Přírodní park Chřiby, do kterého spadají i katastrální území Halenkovic Horní Planá, Kržle, Krásná, Budačina, Zemanové, Lipové, U Svatých, Hradská a Dolina. Budačina je chráněný přírodní výtvor. Jde o seskupení pískovcových skal, obklopených bukovým porostem. Okolí Halenkovic tak tvoří velmi příjemné východisko k turistickým i cykloturistickým výletům po rozsáhlém území pohoří Chřiby.
Některá zajímavá data z historie obce do roku 1967
107 letopočtů v proměnách času
1634 – před tímto rokem byla obec založena
1648 – 1650 – byla založena osada Dřínová
1660 – byla založena ves Eleonorovice
1670 – kolem tohoto roku byly založeny Kateřinice
1747 – byly postaveny sochy sv. Petra a Pavla
1755 – byla postavena zvonice na „Kopci“
Zvonice v části Dědina
1780 – první zmínka o škole v Halenkovicích
1784 – byla zřízena fara
1789 – byl dokončen kostel sv. Josefa
1790 – v obci je 225 domů a 1 132 obyv.
1793 – v kostele sv. Josefa byly nainstalovány varhany
1809 – byl postaven hostinec na Pláňavách
1834 – v obci je 248 domů a 1 273 obyv.
1850 – 1949 – Halenkovice jsou přičleněny pod soudní okres Napajedla
1850 – 1855 – Halenkovice patří pod politický okres Holešov
1854 – střecha kostela byla opatřena novou krytinou
1855 – 1868 – Halenkovice patří pod politický okres Napajedla
1865 – jednotřídní škola byla rozšířena o jednu třídu
1866 – obcí táhlo na 10 000 Prusů
1868 – 1949 – Halenkovice patří pod politický okres Uh. Hradiště
1881 – v kostele byly za 850 zlatých pořízeny nové varhany
1883 – v kostele byl za 1 050 zlatých vystavěn nový hlavní oltář
1889 – byla postavena čtyřtřídní škola stavitelem Jindřichem Schleppsem
z Napajedel za 13 000 zlatých
1890 – byla postavena kaplička na Hradské
1891 – epidemie neštovic
1895 – vznikl sbor dobrovolných hasičů
1897 – byla postavena prozatímní hasičská zbrojnice
1897 – byl zřízen poštovní úřad, zakrátko byl zrušen
1899 – hasiči si pořídili první stříkačku
1900 – v obci byly postaveny byty pro učitele
1901 – škola rozšířena na pětitřídní
Mateřská škola a kostel sv. Josefa
1901 – založen čtenářský spolek
1901 – založen Spolek vysloužilců
1902 – postavena silnice Napajedla – Halenkovice za necelých 45 000,- K
1903 – byla v obci založena Raiffeisenka
1904 – postavena silnice do Zádřinoví
1911 – byla postavena silnice do Spytihněvi
1912 – byla založena Rolnická záložna
1914 – 28. července začala 1 světová válka – o 3 dny později byla vyhlášena
všeobecná monilizace - z obce nastoupilo do rak. uherské armády
213 mužů
1917 – byl rekvírován pro válečné účely zvon „Florián“ z kostela
1917 – pro vojsko byly rekvírovány obilí a brambory
1918 – 28. října byla vyhlášena Č.S.R.
1919 – založen TJ Sokol Halenkovice
1919 – sázení líp Svobody v části Pláňavy
1919 – se konaly první obecní volby v nově vzniklé republice
1920 – založen ovocnářský spolek
1921 – v obci je 417 domů a 2 058 obyv.
1920 – kostel byl opatřen novým zvonem
1922 – založení Myslivecké společnosti
1922 – pozemková reforma, rozdělovaly se pozemky majitelky napajedelského
panství
1924 – byl odhalen pomník padlým hrdinům z 1. světové války
1924 – 1925 – byla postavena hasičská zbrojnice
1926 – první autobusový dělnický spoj do Zlína
1928 – velká vichřice strhla střechu na kostele
1928 – na kostele byly instalovány nové věžní hodiny za 8 185,- Kč
1928 – proběhly oslavy 10. výročí vzniku republiky, konal se lampionový průvod
1930 – byl učiněn archeologický nález – vyzvednuty střepiny z nádobí
prehistorického člověka
1930 – zásluhou Sokola bylo 25. prosince otevřeno kino promítnutím filmu
Podzimní manévry
1931 – divadelní představení školních dětí – pohádka Krakonošova medicína
1931 a 1939 – velká renovace kostela
1932 – byla provedena nástavba fary o jedno patro
Fara v roce 1932
1933 – škola pořídila rádio
1933 – vznikla zahrádkářská organizace
1934 – rozšíření halenkovického hřbitova
1935 – byl zřízen poštovní úřad
1935 – byla v obci zřízena poradna pro děti a matky
1936 – založeno Sdružení katolických zemědělců
1936 – velmi dobrá úroda švestek – v místních pálenicích se vypálilo téměř
10 000 l slivovice
Jeden z hostinců
1937 – byla zakoupena dvoukolová motorová stříkačka za 22 000,- Kč
1939 – 15. března byl zbytek republiky okupován německými vojsky
1939 – v červenci obcí se přehnala silná bouřka – velké škody, zničená úroda
1940 – zavedena povinná výuka němčiny
1941 – protektorátními úřady byl zrušen Sokol
1942 – byly sejmuty kostelní zvony pro válečné účely
1945 – v únoru prošli obcí maďarští vojáci
1945 – 2. května byly Halenkovice osvobozeny rumunskými vojsky
1945 – počátek elektrifikace obce
1945 – v obci byla otevřena měšťanská škola
1945 – v prosinci byla zavedena elektřina do kostela
1948 – byl zasazen Strom republiky
1948 – ve škole byl zaveden školní rozhlas
1949 – Halenkovice se stávají od 1. ledna součástí okresu Gottwaldov
1949 – byla vydlážděna žulovými kostkami silnice Pláňavy - Záhumení
1949 – ukončení výstavby veřejného osvětlení
1949 – vybudování kanalizace na Pláňavách a Záhumení
1949 – byla elektrifikovány části Kržle , Zemanové a Hradské
1949 – 1951 – byla postavena silnice na Tabarky
Prodejna Baťa na Pláňavách - 50. léta
1950 – škola zavedla vaření obědů
1950 – v obci je 518 domů a 2 131 obyv.
1951 – v obci je zavedeno 22 telefonních stanic (ústředna je umístěna na poště)
1952 – bylo ustaveno JZD, o rok později se rozpadlo a o několik let později
obnoveno
1952 – založen v obci Československý červený kříž
1952 – zavedení obecního rozhlasu
1952 – zvony v kostele byly opatřeny elektrickým pohonem
1953 – postaven pomník obětem 2. světové války
1954 – bylo vybudováno hřiště na Záhumenní
Halenkovičtí muzikanti v 50. letech
1956 – zahájila činnost mateřská škola
1958 – počátek činnosti Svazarmu
1960 – postavena nová zbrojnice pro hasiče na Kopci
1961 – postavena točna pro autobusy na Kopci
1961 – výskyt slintavky a kulhavky v okolních obcích – byly uzavřeny
společenské místnosti, omezen byl průjezd obcí
1961 – v obci je 531 domů a 2 2820 obyv.
1963 – byla opravena požární zbrojnice
1964 – vybudování kanalizace Na Pláňavách, na Dolním konci a Katernicích
1965 – byl rozšířen vodovod do místní školy
1965 – byla zavedena přidružená výroba v místním JZD
1967 – v obci je 2 153 obyv.
Umění z Halenkovic. O Kržli.
I tak poměrně mladá obec jako Halenkovice má svou historii umění. Jsou známé bohatou tradicí lidové keramické výroby.Tvořili zde a žili hrnčíři a keramici rodu Žitných. Nejznámější z nich byl Albín, zvaný Albínek, výborný kruhař, který tvořil zajímavé domodelované džbánky a jinou užitkovou keramiku.
V Halenkovicích strávil dětství a mládí akademický malíř Josef Beran, profesor uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Josef Beran je významný regionální malíř, který svou tvorbou a výukou přispěl k rozvoji výtvarného umění celé jihovýchodní Moravy. Ve své tvorbě tematicky čerpal velmi často i z krajiny okolí Halenkovic. Od poloviny 70. let minulého století trávil většinu času ve své chalupě na Kržlích, kde měl i ateliér.
V té době si v části Kržle vybudovali výtvarný ateliér zaměřený na keramiku manželé Svatava a Jiří Severinovi. Svatava Severinová tvoří komorní plastiky a ilustrace pro děti, často vystavovala i v zahraničí (Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko). Jiří Severin se věnoval užitkové keramice, práci na kruhu a v poslední době se zabývá především publicistikou (spoluzakladatel revue ZVUK).
Krajina kolem samoty Kržle
V dalších letech se na Kržle přistěhovali i herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti a později Městského divadla v Brně Miroslava a Ladislav Kolářovi a herec Národního divadla v Brně Bedřich Výtisk. O prázdninách je často navštěvovali jejich kolegové Erik Pardus a Eva Gorčicová. V jejich sousedství žije Ladislav Nováček, který se zabývá uměleckou knižní vazbou. V tomto oboru dosahuje mimořádných úspěchů. Vznikla zde přátelská umělecká kolonie, návštěvami často rozšířená o řadu známých osobností. Zejména v ateliéru manželů Severinových se v průběhu let objevovaly významné osobnosti našeho kulturního života. Byli to např. herec a spisovatel Miroslav Horníček s manželkou Bělou, spisovatelé Jaromír Tomeček, Květa Legátová, publicista Bohuslav Matyáš, herec a spisovatel Břetislav Rychlík.
Pravidelně na Kržle dojíždí spisovatel Antonín Bajaja (jeho kniha Zvlčení v roce 2003 získala cenu Litera Magnesia). Část prázdnin zde tráví francouzsko-slovácký malíř Moarch Eveno, zastavuje se malíř Zdeněk Červinka. Přijíždějí národopisci Karel Pavlištík, Ivo Frolec, muzikanti a zpěváci z regionu (Vlasta Grycová, bratři Kučerovi) i někteří umělci ze zahraničí. Druhý domov na Kržlích našel i rakouský kulturní atašé Walter Persche. Dříve zde pobývala pravidelně spisovatelka Ljuba Štíplová (autorka večerníčků, Čtyřlístku). Z Kržlí pochází a stále se sem vrací i publicistka a pedagožka Svatava Navrátilová. Kržle se tak staly malou osobitou oázou celé řady umělců. V Halenkovicích se narodil i člen Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů Radek Zapletal.
/Z knihy o Halenkovicích, str. 286 a 287, 2004/
Citace ze sokolské kroniky o vzniku kina:
Zemský úřad nám dne 6. května 1930 oznámil, že nám zamýšlí žádanou licenci kinematografickou uděliti a stanovil podmínky. Nastalo nám mnoho starostí a práce, do které jsme se s chutí dali. Bratr Vojtěch Kašpárek z Napajedel zhotovil nám zdarma plány provozovny a jejího okolí a ty jsme zaslali okresnímu úřadu v Uherském Hradišti s žádostí o vyslání ohlédací komise. Zatím již bratr František Maňásek pilně docházel do Napajedel a tam se zaučoval kinooperatérem. S firmou z Brna jsme sjednali zapůjčení kiunostroje na tříměsíční zkoušku. S firmou jsme ujednali, že bude-li kino prosperovat a stroj vyhovovat, že jej zakoupíme za obnos 24 000 korun na splátky.
V září 1930 dostavila se komise okresního úřadu. Prohlédla plány, místo a nařídila úpravu. Práce provedl na svůj náklad bratr Josef Juřena, za což mu vzdáváme sokolský dík. Při přestavbě vypomáhali bratři s nadšením a nenáročně. Kéž toto nadšení a obětavost a dobrá vůle potrvají vždy. Když byla postavena kabina pro kinostroj, nouzový východ, strojovna a vchody do nálevny a do kuchyně odděleny železnými roletami, bratr Šivel z Napajedel obětavě provedl nám veškeré práce elektrotechnické. Od bratra Jar. Paříka z Napajedel byl zakoupen benzinový motor a ještě před svátky vánočními postavila firma kinostroj.
25. prosince 1930 bylo první představení. Sál byl nabit obecenstvem. Promítali jsme film Podzimní manévry. Představení se líbilo všem, ač film se trhal a obrazy nebyly vždy dobře zaostřeny. Více než polovina návštěvníků byla v kině poprvé. To bylo divení a nakukování do okénka kabiny. Nestačili jsme vysvětlovat a potichu jsme se usmívali. Byli jsme si vědomi, že bez kapitálu je těžko takový podnik udržet, ale doufali jsme v obětavost členstva. Chceme, aby kino nestalo se nám pouze zdrojem finančním, ale i šiřitelem vzdělání a poučení. Proto výběr filmů musí býti vždy pečlivý.
Sokolové ve 30. letech
Citace z obecní kroniky o posledních dnech války:
Poslední týden před frontou je už slyšeti jasně dělostřeleckou palbu. Je viděti, jak vybuchují granáty kolem Uh. Hradiště k Uh. Brodu. Občané dělají úkryty ve stavení i mimo, v lesích i pro dobytek. Všechno se zakopává do země, aby se to při průchodu fronty nezničilo. Všichni muži museli choditi na zákopy, kopat protitankové příkopy a překážky za dozoru německých zákopníků, kteří do naší obce přišli v dubnu 1945. Protitankové příkopy se v Halenkovicích kopaly na několika místech: v Zádřinoví v poli před číslem 54, 53, 348, podél farské zahrady dolů do žlebu, pod hřbitovem těsně vedle domu č.p. 452 a 167.
Dle toho se dalo soudit, že Němci očekávají frontu od jihu, od Spytihněvi. Poslední den však Němci zjistili, že fronta jde z jiného směru, od západu. Proto hnali kopat všechny muže na Hradskou. To už vybuchovaly granáty v Halenkovicích. Německá posádka, zákopníci, kteří přišli 16. dubna 1945 a kopali zde zákopy, odešli 30.dubna 1945 směrem severním na Novou Dědinu a Sulimov. Rabování se nedopustili. Odchod vojsk z Halenkovic započal vlastně již 20. února 1945. To odešli Maďaři – dělostřelci, kteří byli v naší obci jen krátký čas. V noci z 30. dubna na 1. května přibyli do Halenkovic vojáci pod vedením slovenského poručíka. Byla to četa vojáků, Vlasovců, většinou Asiati a Slováci. Utábořili se ve škole, ale již časně ráno odešli z obce neznámo kam.
Noviny přestaly vycházeti 1. května 1945. Telefon a pošta nefungovaly rovněž. Jedině rozhlas mohl podávat zprávy, a těch zde bylo málo, neboť v obci nebyl elektrický proud.
Průběh fronty byl v Halenkovicích rychlý. Fronta se přivalila náhle dne 1. května 1945 před polednem od jihu a západu. Ustupující linie Němců byla slabá. Němci asi do jedenácti hodin dělali hřmot pancéřovými pěstmi, tak, jako kdyby jich bylo mnoho. Po jedenácté hodině se odsouvali směrem ke Žlutavě. Od Košíků a Spytihněvi postupovaly k Halenkovicím rumunské jednotky. Bylo jich mnoho, mnohem více, než Němců. Mezi Rumuny a Němci byla mezera asi 1 km, místy i méně. Ustupující Němci se na kratší dobu zastavili, zaujali palebná postavení na cestě na Kuchařice. A stříleli na Rumuny. Rumuni začali útočit minami a šrapnely. Přitom stále postupovali vpřed. Němci za krátký čas ustoupili. Fronta prošla obcí hladce, neboť ústup Němců byl rychlý a boj nebyl tuhý. To bylo pro Halenkovice velmi výhodné. Letadla do boje nezasáhla. Do obce padlo jen několik dělostřeleckých granátů. Byly poškozeny jen 4 usedlosti. Přitom nezahynul žádný. Byly zabity jen dva kusy dobytka. Postřelen byl jen František Juřena, Kopec, č.p. 15, který zemřel 3. 5. 1945 v nemocnici v Uherském Hradišti. Dle výpovědi Rumunů, z nichž někteří uměli slovensky, měli toho dne předepsaný postup Jankovice – Halenkovice. Postup dodrželi. Ráno 3. května 1945 postupovali Rumuni z všech částí obce směrem na Žlutavu, Novou Dědinu, směrem severním. Rumuni byli celkem dobří lidé. Dali jsme jim jíst a pít, i halenkovické slivovice. Rádi po ní sáhli a měli ji rádi. Byli to mladí lidé ve věku 20 – 25 let.
Dne 2. 5. 1945 byl partyzány popraven Josef Žák, č.p. 133, za zradu partyzánů. Na tuto událost byly v obci různé názory. Mrtvých Němců bylo zjištěno pět. Byli pochováni na místě, kde byli nalezeni. Pochovali je místní obecní sluhové bez účasti občanů. Při bojích v Halenkovicích padli tři Rumuni. Jsou pochováni na místním hřbitově ve společném, odděleném hrobě. Péčí faráře Chály, řídícího učitele Gajdošíka a zahradníka I. Juřeny byl jejich hrob ohrazen, označen křížkem a osázen květinami.
V koncentračním táboře zemřel 22. 3. 1945 v důsledku útrap Jan Poláček , č.p. 208.
Osvobození naší obce bylo oslaveno až v neděli 13. května 1945 průvodem obcí a přednáškou. Proslov při této příležitosti měli: Josef Janeček, první předseda MNV, Emil Popelák z Napajedel a člen partyzánské skupiny Bohuš, partyzán Fóma.
Po frontě procházely Halenkovicemi zálohy Rudé armády. Jen některé kolony přespaly u nás v obci a jely dále. Většinou však jen projížděly. Pro postupující armádu byly sbírány potraviny. Občané byli k tomu vyzváni MNV, který se ihned po frontě u nás ustavil namísto dosavadního obecního zastupitelstva. Řídící učitel František Gajdošík vyvěsil na školní budově první československou vlajku.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
