ČESKOMORAVSKÁ VRCHOVINA
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 35.
ZUBŠTEJN – DOBRÁ – LIPNICE – CHVÁLKOV – JINDŘ. HRADEC – KAPROUN – LANDŠTEJN – SLAVONICE – RADOTICE - JIRATICE
ČERVENEC 1979
Trasy pochodu: Bystřice n. Pernštejnem – Na Říčkách – Pivonice (590 m) – Zubštejn (687 m) a zpět.
Dobrá n. Sáz. – Ředkovský rybník – Broumova Lhota - Lipnice n. Sáz. a zpět.
Zubštejn (687 m) je zřícenina gotického hradu 5 km vých. od Bystřice n. Pernštejnem nad obcí Pivonice. První spolehlivá zmínka je z 1. pol. 14. stol., ale o 100 let později je již uváděn jako pustý. Z hradu jsou výborné výhledy. Spolu se zříc. hradu Aueršperka a Pyšolce tvoří přitažlivý cíl výletů po tomto kraji.
Hrad Lipnice (620 m) – gotický hrad, který byl založen na poč. 14. stol. Na hradě probíhala rovněž renesanční a barokní přestavba. Za třicetileté války bylo sídlo obsazeno švédským vojskem. Od požáru v r. 1869 se stala z hradu zřícenina. Mnoho desetiletí je hrad postupně rekonstruován.
Velký vandr 1979 jsme zahájili výšlapem na hrad Zubštejn, který slouží zároveň jako velmi dobrý výhledový bod. Tady jsme také strávili noc a ráno nás již čekalo napínavé vaření snídaně, kdy nám špatná trojnožka neustále strhávala ranní polévku do ohniště. Potom následovala podrobná prohlídka zříceniny. Zpátky do Bystřice jsme se vydali podobnou cestou s jedním občerstvovacím zastavením na louce Na Říčkách. Vlakem jsme se přesunuli až do Dobré n. Sázavou, kde jsme dva dny strávili na lov. chalupě, odkud jsme také podnikli krátký výlet na hrad Lipnici. Tady už fotodokumentace v podobě negativů končí. Z druhé části, která zahrnovala úzkokolejku Obrataň – Nová Bystřice a cestu do Slavonic a Jiratic a ze třetí části ze samotného táboření v lese Doubrava u Jiratic se zachovalo kolem 100 fotografií, z nichž jsem asi 60 naskenoval a nakonec něco přes 30 nejvydařenějších nabízím.
Místa noclehu: hrad Zubštejn, chata na Dobré, les za st. Chválkov, les za Kadoleckým rybníkem, horní lom v Doubravě za Jiraticemi.
Na úzkokolejce byla dvě zajímavá místa: lesní nádražíčko Chválkov (670 m), kde by ještě dodnes neměla být zavedena elektřina (poblíž jsme byli utábořeni) a slavná lesní zastávka Kaproun, kde jsou jen koleje, starobylá cedule s nápisem Kaproun a všude kolem krásný les.
Česká Kanada – romantické území mezi Kunžakem, Novou Bystřicí a Slavonicemi s rozsáhlými lesy a rybníky, nepříliš osídlené. Oblast patří do Javořické vrchoviny a nadm. výška se pohybuje okolo 650 – 700 m. Nejvyšším vrcholem je Vysoký kámen (738 m) 1 km ssv.od vsi Kaproun. Území je ceněné pro svou přírodní zachovalost.
Další trasa pochodu: žel. zast. Kaproun (640 m) – osada Kaproun (690 m) – Hamerský rybník (650 m) – hrad Landštejn – Staré Město pod Landštejnem (540 m) – Kadolecký rybník (605 m) – Velký spálený rybník (560 m) – Slavonice (512 m) – autobus – rozc. před Jemnicí (433 m) – Radotice (428 m) – Jiratice (467 m). Délka trasy 28 km.
Úzkorozchodná železnice byla vystavěna v r. 1897, vede z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice při rakouských hranicích a její délka je 33 km. Je tedy dvojnásobná než vzdálenost po silnici. Rozchod tratě činí 760 mm. Nejvyšší stoupání je 17 promile, nejvyšší bod v nadm. výšce 673 m. Další větev vede z Jindřichova Hradce do Obrataně, postavena byla v r. 1906, délka úseku je 46 km, nejvyšší stoupání 26 promile a nejvyšší bod v nadm. výšce 670 m. V současnosti je dráha provozována soukromou společností a slouží nejvíce tur.účelům. Rovněž jsou provozovány jízdy parních vlaků.
Zastávka Kaproun (640 m) – slavná lesní zastávka na 22.3 km na úzkorozchodné trati Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Na tomto místě byl v roce 1900 vyloučen z přepravy Jára Cimrman, protože neměl platnou jízdenku. Dnes je zde svérázný pomníček, který názorně ukazuje, jakým způsobem byl génius z přepravy vyloučen. Zastávka byla zřízena v roce 1930 a sloužila obyvatelům osady Kaproun, 1,5 km vzdálené. Za války změnila název na Kaltenbrunn. Občas je k dispozici vrcholová kniha.
Landštejn – je mohutná hradní zřícenina, tyčící se nad stejnojmennou vodní nádrží. Historie hradu sahá do 13. stol. Na hradě jsou patrné románské, gotické a renesanční prvky. Roku 1771 hrad po úderu blesku vyhořel. Sídlu vévodí dvě mohutné věžě, z nich jsou pěkné výhledy do nedalekého Rakouska. Jižní věž má 6 pater a dosahuje výšky 36 m. Hrad je dobře opraven a od roku 1990 otevřen pro veřejnost.
Slavonice (512 m) – z původní osady byly povýšeny v r. 1277 na město, jehož majiteli byli páni z Růže. Stejně jako v Telči zde dominuje renesanční přestavba středu města. Tady se vyskytují obchodní domy, které mají mázhaus se sklípkovými klenbami, na okraji města jsou to zemědělské, tzv. průjezdové domy. Ve městě jsou dvě renesanční brány - Dačická z r. 1551 a Jemnická z r. 1552.
K úseku pochodu mezi Starým Městem pod Ladštejnem a Slavonicemi se váže jedna epizodka, která jehodná za zaznamenání a zvláště by si ji měli přečíst ti, kteří nezažili dobu „reálného socialismu“, neboli dobu „normalizace“, tedy v našem případě rok 1979. Ze Starého Města jsme se přesunovali směrem na Slavonice po běžné silnici třetí třídy a hned 2 km za okrajem obce, tam, kde se nejvíce přibližuje rakouská hranice, nás zastavil záklaďák Pohraniční stráže, který tu měl stanoviště s tím, že dál nás nepustí a ať se vrátíme, odkud jsme přišli. Nastala celkem humorná situace, kdy jsem se seřadili na jednom okraji silnice, voják stál na druhém okraji a vyvolával z našich občanek jména. Načež z naší strany správně po vojensku zaznívalo zde! a občas tuná! Vzpomínky na vojnu byly živé, dva až tři roky staré. Tady ale legrace končila, protože jsme se odmítali podřídit tak pitomému rozkazu. Druhý voják tedy zavolal na útvar a za chvíli se přiřítil s gazem devěťák se žlutými šňůrami a nastalo další dohadování. Nemohli jsme stále pochopit, proč nemůžeme po normální silnici, kde občas přejelo auto, projít. Zřejmě asi měli nějaký případ přechodu, takže když uviděli „baťůžkáře“, tak nastal poplach. Dodatečně jsme si uvědomili, proč jsme si v hospodě ve Starém Městě museli třikrát říkat o zaplacení. Personál nás jen zdržoval, aby na nás kotrolní hlídka mohla přijet. Měli to ale načasované dobře. Jen jsme vyšli z hospody, už tu byli. Ale zpátky k devěťákovi. Ten odjel, když viděl, že se opravdu začínáme ubírat zpátky. Po pár desítkách metrů jsme se přesvědčili, že je čistý vzduch, zabočili jsme doprava na sever ke Kadoleckému rybníku a odtud to bylo kousek na červenou tur. značku, která mířila rovněž do Slavonic, jen o něco severněji, než silnice. Blížil se večer, našli jsme pěkné místo v lese poblíž betonového řopíku a tam jsme nocovali.
A ti zelení, kterým jsme se museli celkem třikrát legitimovat, jistě netušili, že jsme kousek, nejvýš kilometr od nich. V dnešní době, kdy se vesele jezdí po celé Evropě bez kontrol, bez pasů, víz, výjezdních doložek a podobných nesmyslů jenom můžeme litovat, že nás tato doba nezastihla tehdy. A naše zadrátované hranice, to byla další absurdita. Když jsem jezdil vlakem z Břeclavi do Znojma, snad polovinu cesty se jelo kolem dvojitých drátů. V osmdesátých letech jsme se vraceli z jednoho vinného sklípku ve Vrbovci a naráz koukám - a ony ty dráty byli tři. Vlak jel mezi nimi. U toho měl člověk přinejmenším smíšené pocity. Dobře, že je to všechno pryč.
Komentáře
Přehled komentářů
Prodloužený víkend 28 .10 .2013.Z Bejčkova mlýna výpravy po našich stezkach po 34letech.Vysilující,ale vzpomínky se vrátily jako za mlada,no prostě úžasné a jsem rád, že jsem se urval od práce a zavzpomínal na místě.IKA
Poděkování
Olda, 30. 3. 2008 19:22Díky za nádherné fotky, přece jen je vidět, že na to máš čas a je to krásně vyčištěné. Ozývá se Ti taky Stáňa? Pozdravuj ji ode mne a taky ostatní, které nemůžu vidět naživo. TS Olda
Lanštejn,řopíky,Slavonice
T.S.IKA, 28. 10. 2013 20:13