MANÍNSKA TIESŇAVA
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 76.
MANÍNSKA TIESŇAVA – TERCHOVÁ – TATRANSKÁ LOMNICA
ČERVENEC 1973
1. ČÁST – Považská Teplá (290 m) – Manínska tiesňava (úbočí Veľkého Manína 600 m) (1. noc).
2. ČÁST – Manínska tiesňava – Považská Teplá (292 m) – Varín (363 m) – Terchová (514 m) (2. noc).
3. ČÁST – Terchová (514 m) – Varín (363 m) – Poprad (672 m) – Tatranská Lomnica (850 m) (3. noc).
4. ČÁST – Tatranská Lomnica (850 m) – Štrbské pleso (1 350 m) a zpět (4. noc).
Manínska tiesňava – významný vápencový kaňon v Súľovských vrších mezi vrcholy Velký a Malý Manín. Veľký Manín (891 m) leží na JJZ (zároveň je to nejvyšší vrchol Súľovských vrchů) a Malý Manín (813 m) na SSV od úžiny. V nejužším místě je úžina totožná s šířkou silnice a Manínský potok tudíž teče pod dřevěným mostem, který vyplňuje celou šířku úžiny. Na území úžiny a obou Manínů je 28 jeskyní. Od r. 1962 je Manínská tiesňava přírodní rezervací. Manínska tiesňava patří do podcelku Manínska vrchovina, patří tedy do již zmiňovaných Súľovských vrchů a nikoliv do Strážovských vrchů, jak je na mnoha místech nesprávně uváděno.
Jméno Manínská úžina mě zaujalo, když jsem někdy na jaře 1973 studoval mapu Strážovských vrchů. Po přečtení všech údajů o tomto přírodním skvostu přišel ihned nápad: Tady se musíme jednou podívat! Uskutečnění myšlenky se naplnilo brzy, v červenci téhož roku. S Gogem a Jónou jsme vyrazili na můj v pořadí třetí, pětidenní vandr.
Po dosažení Manínské úžiny, která se po slovensky zove „Manínska tiesňava“, jsme řešili otázku noclehu. Nevím, jak jsme přišli na ten nápad, ale za vidinou bivaku jsme začali strmě stoupat po suťoviskovém svahu Velkého Manína. Jako kdyby nás nahoře mělo čekat něco úžasného. Ale přece jen jsme asi po 150 výškových metrech po pravé straně suťoviska objevili pěkné místo v podobě skalního převisu a rovinky, kde se dalo tábořit. Voda tam samozřejmě nebyla, pro tu jsme museli znovu dolů. Dřeva ale bylo dost, i výhledy na protější strmý Malý Manín byly vděčné a také jsme měli jakýsi pocit, že tu budeme mít klid. Protože právem jsme předpokládali, že další takoví šílenci, kteří se budou doslova po čtyřech drápat do takřka nepřístupných míst, se nenajdou. Našli se. Ale o rok později, kdy jsem tam vytáhl další partu, včetně Jóny. Na zarostlém břehu Manínského potoka jsme potom také objevili ztracený Gogův ešus, který si tam celý rok odpočíval.
Tato první část vandru byla nejlepší a nejromantičtější. Potom jsme již velké štěstí neměli. Jeli jsme se podívat do Terchové, kde jsme předpokládali, že něco vymyslíme, ale zradilo nás počasí. Celý den pršelo. Takže o nějakém bližším poznání okolí jsme si mohli jen zdát. Nakonec jsme si řekli, že pro zpestření zajedeme do Vysokých Tater, takže po skoro celodenní jízdě osobním vlakem (tady jsme šetřili na nepravém místě) jsme nakonec stanuli v Tatranské Lomnici. Po úzkorozchodné dráze z Popradu do Smokovce jsme jeli zdarma, protože ten vlak vypadal jako šalina a mysleli jsme si, že se platí uvnitř. Byli jsme vyvedeni z omylu, ale průvodčí jen mávl rukou a nechal nás být. Třeba měl Moraváky rád. Anebo měl rád trampy. Anebo se rovnou lekl, když viděl tři zarostlé vagabundy. Počasí se trochu umoudřilo, ale z Tatranských štítů jsme neviděli nic, všechno bylo v mracích. Tak jsme se vydali električkou do nejvýše položeného místa naší výpravy, na Štrbské pleso a tam jsme jako páni navštívili nejlepší hotel a dali si polévku. To bylo opravdu terno pro obsluhu. Nocleh jsme měli v malých vojenských stanech, ve kterých byly naskládány železné postele. Stanů bylo hodně, lidí též a bylo po klidu, který ještě v Terchové byl. Zpáteční cesta byla pohodová, z Popradu jedním šupem rychlíkem až na Moravu.
Pěších tras jsme měli málo, což bylo zapříčiněno nejen počasím, ale i nepříliš dobrým tur. vybavením a také nezvykem „hltat“ kilometry. Z této akce se negativ opět nedochoval, čili bylo nutné naskenovat fotografie.
S Gogem jsme měli ještě hodně vandrů, pro Jónu byl vandr v r. 1974 vandrem posledním. Ten je uveden pod názvem Suľovské vrchy. Počasí se tehdy většinou vydařilo a romantika nádherná - hrad Lietava. Tento vandr – tedy Manínská úžina - je věnován hlavně Jónovi.
Terchová (514 m) – kopaničářská obec v dolině Varínky, ze severu obklopena Kysuckou vrchovinou a z jihu Kriváňskou Fatrou. Krásné pohledy na hlavní hřeben (výškový rozdíl více než 1 200 m). Výborné turistické východisko do atraktivních částí Malé Fatry (např. Chleb, Vrátna dolina, Malý a Velký Rozsutec). Terchová je rodištěm Juraje Jánošíka (1688).
Tatranská Lomnica (850 m) – tur. a rekreační středisko na JV úbočí Vysokých Tater na cestě Slobody, obepínající věnec velehor. Středisko bylo založeno v r. 1892. Úzkorozchodná elektrifikovaná železnice na Štrbské pleso byla postavena v l. 1908 – 1912 a žel. trať s norm. rozchodem na Studený Potok a Poprad v r. 1895. V r. 1937 byla postavena lanovka na Skalnaté pleso a v r. 1940 na Lomnický štít (2 632 m – 3. nejvyšší vrchol).