STŘEDNÍ SLOVENSKO
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 17.
PUTOVÁNÍ PO VEPORSKÝCH VRŠÍCH, NÍZKÝCH TATRÁCH A ŠTIAVNICKÝCH VRŠÍCH
ČERVENEC 1983
1. část – přechod hřebenovky Veporských vrchů:
Kopačno (780 m) – sedlo Zbojská (725 m) – sedlo Diel (823 m) – sedlo Bánovo (915 m) – sedlo Machniarka (1 040 m) – Rozsypok (1 128 m) – sedlo pod Vartou (1 115 m) – Klenovský Vepor (1 338 m) – Machnáčov grúň (1 097 m) – Šopisko (1 084 m) – Tri chotáre (1 141 m) – Kysuca - Dolina – Drábsko (960 m) – Lom nad Rimavicou (1 015 m) – Čierný Balog (550 m) – sedlo Tlstý javor (1 015 m) – Obrubovanec (1 020 m) – Zákľuky (1 012 m) – Kamenistá dolina – Hronec (492 m). Délka hřebenovky a Kamenisté doliny je 55 km.
Sedlo Zbojská – důležité silniční a železniční sedlo v nadm. výšce 725 m mezi Breznem a Tisovcem. Sedlo je typické rozsáhlými loukami. Je spojnicí mezi Gemerem a Horehroním. Směrem k Breznu začíná dolina Rohozná a směrem k Tisovci Furmanecká dolina. Část doliny má krasový charakter, zasahuje zde Spišsko-gemerský kras. Železnice, postavená v l. 1892 – 1896 díky velkému převýšení využívá ozubnicový náhon. Oblíbené místo tisovského rodáka dr. Vlad. Clementise. Místem prochází veledůležitá červeně značená hřebenová Rudná magistrála, kterou jsme téměř celou využili až ke Kamenisté dolině.
Klenovský Vepor (1 338 m) je nejvyšší vrch Veporských vrchů, které spadají do oblasti Slovenského rudohoří. Vrchol je skalnatý, zdaleka viditelný a s kruhovým rozhledem. Lze z něj spatřit např. Ďumbier (2 043 m – Nízké Tatry), Stolici (1 477 m – Stolické vrchy), Fabovu hoľu (1 439 m – Veporské vrchy). Na vrcholu je umístěna vrcholová knížka. Zdá se však, že v současné době jsou výhledy omezené.
Šopisko (1 084 m) – nevýrazný, částečně odlesněný vršek v hlavním hřebeni Veporských vrchů. Odtud je vidět asi 1 km vzdálený vrchol Tri chotáre (1 141 m), od něhož se odděluje k jihovýchodu směřující dlouhý a výrazný hřbet (Železná brána 1 164 m).
Drábsko (960 m) – obec leží na hřebeni, oddělující Kamenistou dolinu od doliny řeky Rimavice. Byla založena až v r. 1810 kolonisty z Oravy.
Lom nad Rimavicou (1 015 m) – nejvýše položená obec v oblasti. Okolí obce hlavně severním směrem není zalesněné a krajinářsky je velmi zajímavé. 2 km jižně od obce pramení řeka Ipeľ.
Čiernohronská železnice se nachází v údolí Čierného Hronu ve Veporských vrších v oblasti Slovenského rudohoří. Její rozchod je 760 mm a postavena byla v roce 1909 pro účely těžby a svozu dřeva z okolních hustých lesů. Železnice měla i postranní větve, nejdelší vedla Kamenistou dolinou (délka doliny 25 km, 1. úsek otevřen 1924), takže původní celková délka činila 133 km. V roce 1982 byl z ekonomických důvodů provoz zastaven a v roce 1992 díky nadšencům znovu obnoven pro turistické účely na 10 km dlouhém úseku Hronec - Čierny Balog. Od roku 1982 je železnice národní kulturní památkou.
Veporské vrchy patří s dalšími 7 celky do oblasti Slovenského rudohoří a dělí se na 4 podcelky: Čierťaž, Balocké vrchy, Fabovu hoľu a Sihlianskou planinu. Mimo Sihlianskou planinu je pohoří silně zalesněné. Rozsáhlé Balocké vrchy jsou vodním zdrojem pro Čierny Hron a jeho přítoky. Skalnatý Klenovský Vepor (1 338 m) je nejvyšším vrcholem Balockých vrchů. Na úbočí se zachovaly nádherné bukovo-jedlové porosty pralesovitého charakteru. Výrazný je hlavní hřeben mezi sedlem Zbojská (725 m) a Zákľukami (1 012 m) s nesčetnými výhledy do doliny Čierného Hronu, na Sihlianskou planinu, sopečnou Poľanu (Slovenské středohoří) a hlavní hřeben Nízkych Tater. Nejvyšším vrcholem Veporských vrchů je Fabova hoľa (1 439 m – 4 km SV od sedla Zbojská – převýšení 714 m).
Místa táboření:
Kopačno (780 m) (1. táboření), Šopisko (1 084 m) (2. táboření), lovecká chata nad Vydrovou dolinou u Čierného Balogu (580 m) (3. táboření), lovecká chata v Kamenisté dolině (580 m) (4. táboření).
Kamenistá dolina – téměř 26 km dlouhá dolina, kterou protéká Kamenistý potok. V dolině se nenachází žádná obec, jsou zde pouze rozesety lovecké chaty seníky a opuštěné hájovny. Dříve zde vedla úzkokolejka, boční větev Čiernohronské železnice. Dodnes jsou viditelné zbytky svršku.
2. část - Nízké Tatry:
Lanovka Srdiečko (1 248 m) – Chopok (2 024 m).
Chopok – Děreše (2 003 m) – Chopok – Ďumbier (2 043 m – nejvyšší vrchol Nízkých Tater) – Besná (1 807 m) – Laštroch (1 631 m) – sedlo Čertovica (1 238 m). Délka hřebenovky 14 km/6 hod.
Další snímky z této části jsou v samostatné rubrice NÍZKÉ TATRY ČERNOBÍLÉ.
Hřebenovka je scenéristicky velmi přitažlivá, celá trasa vede vysoko nad lesním porostem s neustálými výhledy na všechny strany. Po Tatrách jsou Nízké Tatry druhým nejvyšším horstvem Slovenska.
3. část - Štiavnické vrchy:
Z této poslední části vandru se nedochoval žádný negativní materiál ani diapozitivy. Dochovalo se pouze pár nepříliš kvalitních fotografií, ale přesto jich několik na tomto místě uvádím. Ve Štiavnických vrších jsme tábořili na 4 různých místech, a to v bezejmenné dolince poblíž vsi Kozelník, blízko vsi Dekýš pod vrchem Repina, v dolince potoka Mokráň u Rudna n. Hronom a na hradě Šášově. V Banské Štiavnici jsme navštívili Slovenské banské múzeum a Starý zámek, jezero Počúvadlo (634 m) nad městem, termální koupaliště Vyhne a zříceniny hradů Reviště a Šášov. Oproti Slovenskému rudohoří mají Štiavnické vrchy zcela jiný charakter. Lesy jsou převážně listnaté, pohoří nemá zcela jasný hlavní, páteřní hřeben a turista většinou nenachází horské bystřiny nebo studánky, jaké jsou v Rudohoří. Nejpěknější a nejromantičtější táboření nás čekalo v těsné blízkosti hradu Šášova nad vsí Šášovské Podhradie.
Počúvadlianské jazero (634 m) bylo vybudované na konci vlády Marie Terezie asi 3 km jižně od Banské Štiavnice jako největší jezero v okolí. Největší hloubka je přes 10 m. Rekreační středisko a zárověň křižovatka tur. cest.
Třetí trasa po Štiavnických vrších: Počúvadielské jazero (634 m) – dolina potoka Jabloňovka pod Repinami (510 m) (7. táboření) – Dekýš (484 m) – jezero Štampoch (Kamenický rybník) (asi 440m) – Uhliská (650 m) – Rudnianská dolina – Rudno nad Hronom (220 m) – dolinka potoka Mokráň (asi 300m) (pohoří Vtáčnik) (8. táboření). Délka trasy 17 km.
Celková délka celého vandru bez krátkých úseků je minimálně 86 km a s nesouvislými krátkými úseky do Vyhní a na hrady Reviště (314 m) a Šášov (340 m) (9. táboření), do bezejmenné dolinky nad Podbrezovou (5. táboření) a blíže neurčené dolinky u Kozelníku (6. táboření) činí 101 km.
Štiavnické vrchy – sopečné, hodně rozčleněné pohoří s mnohými jezery a pěknými scenériemi, nejvíce zalesněné po obvodu a méně již v centrální části. Horstvo se dělí ještě na 4 podcelky a největším vrchem je Sitno (1 009 m). Pohořím vede spousta silnic a silniček, je zde množství tur. znač. cest (nejvíce v okolí Banské Štiavnice) a jen jediná železnice z Hronské Dúbravy do Banské Štiavnice, postavená 1948-49 na místě úzkorozchodné železnice.
Stampošské jezero (asi 440 m) je miniaturní jezírko v zalesněné části závěru doliny říčka Sikenica, nacházející se mezi obcemi Dekýš a Uhliská na rozhraní Hodrušské hornatiny a Sitnianské vrchoviny (Štiavnické vrchy). Nazývá se také Kamenický rybník. O kousek jižněji na křižovatce stával kdysi hostinec a dostavníková stanice. Voda z nádrže se používá jako užitková na zalévání vinic, které o několik km jižněji zaplňují úbočí Štiavnických vrchů nad Ipeľskou pahorkatinou.
Dolinka potoka Mokráň má délku pouze 2 km a ústí u žel. st. Rudno nad Hronom. Vede tudy účelová cesta do horních částí Horné Baně. Uzemí je hustě zalesněné bukem a dubem, prudce stoupající (vrch Johan 670 m) a patří již do pohoří Vtáčnik, podcelek Raj.
Území Štiavnických vrchů,které jsme procházeli, zažívalo mezi 16. – 18. stol. nejen nebývalý hospodářský rozmach v důsledku těžby cenných kovů, rozvoje hutnictví a přidružených činností jako starost o lesy a těžbu lesů, povoznictví nejrůznějších materiálů, ale obyvatelstvo prožívalo mnohé smutné chvíle, kdy nájezdy nepřátel zcela vydrancovaly jejich obydlí a hospodářství. První takové nájezdy byly turecké, především mezi lety 1562 – 1593. Sotva se obyvatelstvo trochu zotavilo, vypuklo v r. 1604 protihabsburské povstání magnáta Štefana Bočkaje a v r. 1619 – 1626 další povstání sedmihradského knížete Gábora Bethlena. Potom následovaly tři další povstání, v l. 1644 – 1646 pod vedením Juraje Rákocziho, v. l. 1678 – 1687 povstání Imricha Tököliho a poslední povstání probíhalo v l. 1703 – 1711 za Františka Rákoczi II. Tato povstání se soustřeďovala na velkou část Slovenska, ale vzhledem ke strategii území zde byla situace a její důsledky ostřejší, než jinde. I proto nacházíme na území Slovenska mnoho hradních zřícenin a méně zachovalých hradů. Hrady byly zpustošeny při různých povstáních císařskými vojsky nebo povstalci, podle toho, kdo se nacházel uvnitř, a poté již většinou nebyly obnoveny. Mnohdy bylo nařízeno vypálení hradu, aby již nemohl sehrávat svojí výjimečnou polohou žádnou strategickou roli. Tudíž vlastně nejméně 150 let s krátkými přestávkami docházelo k pustošení země. Procházením Banské Štiavnice byl někde cítit lesk původního bohatsví kraje. A poblíž hradních zřícenin jsme si mohli představovat velmi barvité dějiny kraje včetně dobývání hradních sídel. Prostředí zarostlých hradních zřícenin působí romanticky, většinou s krásnýmy výhledy do doliny či kotliny a když se sešeří a potom nastane úplná tma a vidíme, jak se od ohýnku odrážejí vysoké hradební zdi, tak už k tomu nemusím vůbec nic říkat.
Hrad Reviště (314 m) byl postaven asi ve 13. stol. na pravém břehu řeky Hronu na samém okraji pohoří Vtáčnik. První písemná zmínka je z r. 1255. Stejně jako Šášov hrad zpustošila vojska Tökölyho. Zčásti byl však opraven a ještě koncem 18. stol. obýván. Pěkné výhledy do údolí Hronu.
Hron – obtéká Štiavnické vrchy od S, SZ a Z, z pravé strany jsou přimknuty Kremnické vrchy, Vtáčnik a Pohronský Inovec. Nejpěknější výhledy na řeku jsou z úbočí okolních pohoří. Pramení pod Kráľovou hoľou, délka řeky je 298 km, od Pohorelé je tok splavný, vtéká zleva do Dunaje.
Revištské Podzámčie (230 m) vzniklo již v r. 1228 a nachází se těsně pod zříceninou hradu Reviště při pravém břehu řeky Hronu. Velká vodácká základna.
Šášovský hrad (340 m) – vypíná se na skále přímo z řečiště na levém břehu Hronu na severním okraji Štiavnických vrchů. První zmínka je z roku 1253. Hrad střídal majitele, až ho v r. 1677 zpustošilo vojsko Imricha Tökölyho. Od té doby pustne prakticky do dneška.
Před tímto velkým vandrem jsme ještě uskutečnili takový malý vandr ve třech na rozchození. Na konečné ve Velkých Karlovicích jsme vystoupili z vlaku a zamířili přes Podťaté a Pindulu na hlavní hřeben Javorníků směrem na slovenské území přes několik sedel a usedlostí s cílovým místem Turzovka, odkud jsme opět pokračovali vlakem do Čadce. Tady jsme se již sešli s hlavní skupinou, se kterou jsme v sedle Zbojská zahájili Velký vandr po Veporských vrších, Nízkych Tatrách a Štiavnických vrších. Z malého vandříku se zachovalo pouze pár vybledlých diafilmů s barevným posunem a nic víc. Ale v této části Javorníků od sedla pod Hričovcem na východ jsme byli poprvé, a tak díky i za to málo. Hřebenovka byla vděčná, s mnohými výhledy jak na Turzovskou vrchovinu, tak do Pováží. Ještě si pamatuji, že v hospodě v sedle Javorník jsme narazili. Měli jsme prý nevhodné oblečení. Zřejmě byl požadován žaket s cylidrem. Ve druhé hospodě na Semeteši již bylo všechno perfektní k plné spokojenosti.
MALÝ VANDR PO JAVORNÍKÁCH
Z VELKÝCH KARLOVIC PO HŘEBENOVCE DO TURZOVKY
ČERVENEC 1983
Trasa pochodu: Velké Karlovice (517 m) – Poďtaté – sedlo Pindula (Lemešná) (800 m) – sedlo pod Hričovcem (Čierna voda) (960 m) – Čemerka (1 052 m) – Nad Zapačou – osada Gregušovci – Čerenka (978 m) – sedlo Javorník (U Melocika) (800 m) – osada Vrchrieka (750 m) – sedlo Semeteš (670 m) – Turzovka (471 m). Délka trasay 29 km.
Čemerka (1 052 m) – 4. nejvyšší vrchol Javorníků nad závěrem Petrovické doliny na okrajích s bukovým a smrkovým porostem. Výhledy na Malou Fatru (Veľ. Kriváň – 1 709 m), Strážovské vrchy (Strážov – 1 213 m), Vsetínské vrchy (Vysoká – 1 024 m) a Moravskoslezské Beskydy (Veľ. Polom – 1 067 m).
1. táboření – mezi sedlem Pindula a sedlem pod Hričovcem
2. táboření – za sedlem Semeteš asi pod osadou Kujánovci
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý deň prajem, na Vašej stránke som našiel fotografiu hradu Šášov z roku cca 1978. Chcel som sa opýtať, či by ste vedeli poskytnúť túto fotografiu vo väčšom rozlíšení, prípadne ďalšie foto z tohto hradu. Som členom Združenia na záchranu hradu Šášov a v snahe zachrániť tento hrad hľadáme staršie vyobrazenia tejto pamiatky v snahe obnoviť niektoré jeho časti, ktoré v období, keď boli fotené ešte existovali, ale dnes sú už nenávratné preč. Vďaka. hradsasov@gmail.com, www.hradsasov.pum.sk
Fotografie
Janoštiak, 13. 7. 2010 9:45
Dobrý deň, našiel som na Vašej stránke staré fotografie, z okolia osady Kysuca. Moji starý rodičia a aj môj otec pochádzajú z tejto osady. Chcel by som sa opýtať, či by sa nenašli nejaké staré fotky z oblasti osady Kysuca, ktoré ste možno nafotili.
Ďakujem. S pozdravom pekného dňa Janoštiak. Kontakt na mňa: janostiakmarek@gmail.com
hrad Šášov
Rasťo, 29. 7. 2013 8:06