VEĽKÁ FATRA
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 12.
Z MALINNÉ PŘES CHATU POD BORIŠOVOM DO HARMANCE
KVĚTEN 1983
1. ČÁST- Malinné (995 m) – Malá Smrekovica (1 485 m) – Skalná Alpa (1 463 m) – Tanečnica (1 460 m) – úbočí pod Rakytovem (1340 m) (1. noc).
2. ČÁST – Jižní Rakytovské sedlo (1 295 m) – Minčol (1 398 m) – Ploská (1 532 m) – chata pod Borišovom (1 366 m) – Chyžky (1 340 m) – Ostredok (1 592 m) – Krížna (1 574 m) – horský hotel Kráľova studňa (1 270 m) (2. noc).
3. ČÁST – horský hotel Kráľova studňa (1 270 m) – dolina Bystrica – žel. st. Dolný Harmanec (440 m). Délka trasy bez lanovky je 43, 5km.
Veľká Fatra se táhne severojižním směrem a její velká část leží mezi Martinem, Ružomberokem a Banskou Bystricou. Od rozložitého vrcholu Ploská (1 532 m) se hřeben rozděluje na dvě části, východní Liptovský hřeben a západní Turčianský hřeben. Liptovský hřeben míří severně, je vyšší (Rakytov 1 567 m) a je méně zalesněný, takže oplývá mnoha výhledy. Turčianský hřeben míří na severozápad, je nižší (Klak 1 394 m) a je lesnatější. Mezi těmito větvemi leží poměrně hluboká Ľubochnianská dolina. V r. 2002 zde byl vyhlášen Národní park Veľká Fatra (NAPAVF).
Rakytov je nejvyšší vrchol (1 567 m) liptovské části Veľké Fatry. Vrchol není zalesněn a je z něho jeden z nejkrásnějších výhledů Veľké Fatry. Z Rakytova lze vidět např. Vel. Choč (1 611 m – Chočské vrchy – 22 km), Baníkov (2 178 m – Západní Tatry – 47, 5 km) a Chabenec (1 955 m – Nízke Tatry – 23 km).
Ľubochnianská dolina – není zde žádná ves ani osada, lze v ní najít jen lovecké chaty, hájovny, krmelce a posedy. Délka doliny činí 25 km. V r. 1904 byla v dolině postavena elektrická lesní úzkorozchodná železnice, která byla v r. 1966 zrušená.
Borišov – (1 510 m) je známý, výrazný a ve vrcholových partiích odlesněný vrchol v centrální části Veľké Fatry. V sedle mezi Borišovem a Ploskou se nachází tur. chata pod Borišovom (1 366 m), která leží skutečně daleko od civilizace – nejbližší obec je 13 km vzdálená Vyšná Revúca. Chata je bez telefonu a elektřiny.
Nejvyšší vrcholy Veľké Fatry:
Ostredok – (1 592 m) – Krížna (1 574 m) – Rakytov (1 567 m) - Ploská (1 532 m) – Borišov (1 510 m) – Malá Smrekovica (1 485 m) – Skalná Alpa (1 463 m) – Šiprúň (1 461 m) - Tanečnica (1 460 m) - Zvolen (1 403 m).
Nejznámější doliny:
Ľubochnianská dolina – Belianská dolina – Necpalská dolina – Gaderská dolina – Blatnická dolina – Žarnovická dolina – Revúcká dolina – Bystrická dolina.
Ploská (1 532 m) – plochý, bezlesý a mohutný vrchol s dalekými výhledy, pro svoji rozložitost však ne s blízkými výhledy. Pod vrcholem začínají Ľubochnianská, Necpalská a Zelená dolina. Ploská je rovněž zajímavá tím, že se zde hlavní hřeben, přicházející od Krížne (1 574 m) rozděluje na tzv. Liptovskou a Turčianskou větev. Mez těmito hřebeny je hluboce zaříznutá Ľubochnianská dolina, místy s převýšením více než 800 m (Čierňavy 603 m – 5 km – Šiprúň 1 461 m).
Veľká Fatra. Opravdu rozsáhlé pohoří, rozložené ve tvaru písmene Y a jdoucí od severu k jihu. Sevřená Lubochnianská dolina je pořádně dlouhá, hluboká a vzdálená civilizaci. Naším východiskem na východní hřeben se stal celkem logicky Ružomberok a překonání výškového rozdílu jsme si ulehčili výjezdem lanovkou na Malinné. Naše sedmičlenná výprava se výstupem na první vrchol okamžitě zmenšila o jednoho člena, kterého jsme spíše náhodně přibrali a který prakticky zkolaboval. Bylo rozhodnuto o jeho navrácení do městského ruchu, kde se cítil lépe. Měsíc květen a nadmořská výška kolem 1 400 m příliš nezaručovala možnost nějakého ohřátí a na některých úsecích ještě leželo poměrně dost sněhu.
Mohutný vrchol Rakytova jsme obcházeli ze západní strany a tam jsme si také trochu v závětří rozložili spaní – beze stanů, jak jsme to většinou dělávali. Teplo ale přece jen vypadalo jinak, a tak jsme byli rádi, že už zase můžeme ráno šlapat. Na chatu pod Borišovom, která leží v centrální části pohoří, jsme dorazili v celkem dobré kondici. Tady jsme v příjemném a útulném prostředí nějaký čas užívali příjemných chvil. Další část hřebene směrem na Krížnou se nám musela vejít ještě do zbytku dne, protože následující úsek do Harmance by byl příští den příliš dlouhý. Tyto jižní partie jsou bezlesé a tady jsme byli vystaveni pořádnému východnímu větru. Na Ostredoku, který dosahuje téměř 1 600 m, jsme se ani nezdrželi a pokud možno co nejrychleji jsme postupovali, až jsme zakotvili v hotelu pod Krížnou, kde jsme si připadali, že jsme spíše na obtíž, ale přece jen jsme se rozhodli pro nocleh na hotelu. V poměrně rozsáhlé budově jsme byli jediní hosté. Na lihu jsme si uvařili večeři, čímž se nám vrátila nálada. Místnost byla zútulněna, jako ve správném lágru. Přesně v deset vypnuli proud a jevilo se nám to tak, že hotel ani není napájen ze sítě, ale z elektrocentrály. Tma nám nevadila, alespoň jsme ulehli a dobře se vyspali, protože jsme si to přece jen zasloužili.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář