VÍTKOVSKÁ VRCHOVINA
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 58.
Trasa pochodu: Žel. zast. Klokočov (380 m) – Klokočov (560 m) – údolí Budišovky (asi lokalita Hadinka – 380 m – místo táboření) a zpět. Celková délka 16 km.
Vítkovská vrchovina navazuje na Oderské vrchy a rozkládá se v širokém okolí městečka Vítkov. Je podcelkem Nízkého Jeseníku, který se skládá z dalších podcelků Brantické vrchoviny, Bruntálské vrchoviny, Domašovské vrchoviny, Oderských vrchů, Slunečné vrchoviny a Štěbořické a Tršické pahorkatiny. Průměrná výška vrchů, mnohdy bezejmenných je 400 – 600 m. Povrch je poměrně členitý, nejvýraznější je údolí Budišovky a Odry a v sev. části mezi vod. nádrží Kružberk a Hradcem n. Moravicí asi 30 km dlouhé, meandrovitě zaříznuté údolí řeky Moravice. Malebné údolí provází červ. značka střídavě při řece a nad řekou. Z přírodních zajímavostí stojí za zmínku např. Vrásový soubor u Klokočůvku a Častochovské kamenné moře u Spálova. Přírodních zvláštností je ale více, především v souvislosti s těžbou kamene. JZ část Vítkovské vrchoviny tvoří VVP Libavá. Nejvyšším vrcholem horstva je Strážná (641 m).
Klokočov je protáhlá a náhorně položená obec 3 km dlouhá asi 560 m.n.m. Ves je poprvé připomínána v r. 1377. Z památek stojí za zmínku barokní kostel sv. Ondřeje z 18. stol. a u kostela stojící barokní socha sv. Mikuláše z r.1737.
Říčka Budišovka vytvořila příjemné a malebné údolí, na svém dolním toku téměř neobydlené. Posledních necelých 5 km kopíruje hranici VVP Libavá. Asi 0, 5 km pod Hadinkou se vlévá z levé strany do řeky Odry.
Kratší zimní vandr po Vítkovské vrchovině jsme dříve nazývali Vandrem po Oderských vrších. Ovšem to již neplatí, protože místa, kterými jsme procházeli, náležejí k již zmiňované Vítkovské vrchovině. Podtitul Cesta za Vraťou zní správně. Vraťa jako správce voj. újezdu nám poskytl zázemí. Jestli jsme však skutečně byli na lokalitě Hadinka, to stoprocentně nevím, protože pokaždé, když byla vyslovena otázka „kam to vlastně jdeme?“, následovala odpověď „no přece za Vraťou!“ Název cíle snad ani nezazněl. Podotýkám, že mapu jsme neměli žádnou. Tato část Nízkého Jeseníku (zřejmě vzhledem k přítomnosti voj. prostoru) velmi dlouho nebyla vydávána. Takže celou trasu jsme procházeli jaksi intuitivně, ale naše kroky směřovaly vždy správně (třeba také do hospody v Klokočově).
Děkuji
jooe, 24. 3. 2012 21:01