Z VIHORLATU DO RUDOHOŘÍ
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 72.
NOVÁ SEDLICA - SOBRANCE - VIHORLAT - HRAD BREKOV - ČIČAVSKÝ HRAD - DOMAŠA - KAPUŠANSKÝ HRAD - PREŠOV - KENDICE - ŽAKAROVCE - VOLOVSKÉ VRCHY - ROŽŇAVA - TURNIANSKÝ HRAD - KRÁSNA HORKA
Další pokračování vandru po Bukovských vrších mělo poněkud nesourodý charakter. Nejprve jsem se přesunuli z Nové Sedlice do Stakčína, odkud nás vezl autobus podél ukrajinských hranic do Sobranců. Jak postupně přistupovali cestující, všiml jsem si originálního způsobu jejich placení. Na velký buben s ohrádkou přihazovali jak se komu chtělo něco drobných a hned pokračovali dál, aniž by se starali o jízdenku. Řidičovi to očividně nevadilo a myslím, že nakonec byli všichni spokojeni.
Vihorlatské vrchy jsou geomorfologickým celkem v nejvýchodnější části Slovenska, které se dělí na tři části: Humenské vrchy, Vihorlat a Popriečny. Poslední z podcelků sahá až na Zakarpatskou Ukrajinu. Pohoří je většinou sopečného původu. Nejvyšším vrcholem je Vihorlat (1 076 m). Porost tvoří většinou listnaté lesy ve složení buk, dub a javor. Pod vrchem Svinský kameň (1 005 m) se nachází přírodní skvost, jezero Morské oko (618 m) s hloubkou 25 m. Od roku 1973 je pohoří CHKO.
V Sobrancích jsme využili pohostinnosti a utábořili jsme se na zahradě u Marty na okraji města s výhledem na hraniční hřbet Popriečny. Moc jsme vzali za vděk, že jsme měli možnost si vyprat veškeré svršky, jelikož se delším pobytem v drsném prostředí změnily v nevábnou směsici. Rozhodně se ale na druhou stranu dalo říci, že jsme "voněli" přírodou a ohněm. Další den jsme se vydali již vymydlení na lehký výlet do pohoří Vihorlat k Morskému oku. Byla to příjemná nedlouhá trasa od konečné autobusu lesnatým územím bez turistů.
Trasa navštívených míst: autobus - Ulič (245 m) - Stakčín (257 m) - Sobrance (122 m) (táboření) - Morské oko (618 m) - vlak - Brekov (280 m) - Hudcovce (143 m) - Tovarné (130 m) - Podčičva (128 m) - Sedliská (140 m) - hrad Čičava (225 m) - Kazimírský potok (asi 180 m) (táboření) - Sedliská (140 m) - autobus - Holčíkovce rozc. - vod. nádrž Domaša (162 m) (táboření) - autobus - Vranov n./Topľou (132 m) - vlak - Kapušanský hrad (494 m) - Prešov (250 m) - Kendice (234 m) - dolinka nad Kendicemi (táboření) - Kysak (250 m) - Margecany (330 m) - žel. zast. Žakarovce.
Příští den jsme nasedli na vlak a vydali se vzhůru na sever po východoslovenských hradních zříceninách. Prvním byl Brekov (280 m) - tomu jsme věnovali bedlivou prohlídku. A jelikož počasí nám přálo, rozložili jsme se poté na louce v sedle pod hradem společně se stádem krav, které nás okukovalo. Po zdolání lesnatého kopcovitého pásma jsme přešli Hudcovce, Tovarné a Podčičvu, u které jsme vystoupali na další hrad úplně skrytý v lesích s názvem Čičava. Celý tento kraj má v nivě podél vsí a řek nadm. výšku pouze kolem 140 m a okolní vrchy jsou o necelých 200 m vyšší. Celé území se jmenuje Beskydské predhorie, ale opravdové hory to přece jen nejsou.
Zřícenina hradu Brekov leží na vršku v nadm. výšce 280 m nad obcí Brekov (140 m) nad tzv. Brekovskou bránou. Lesnaté nevysoké pásmo, jehož je hrad Brekov součástí, patří do Východoslovenské pahorkatiny, která patří do oblasti Východoslovenské nížiny. Celé území patří do teplé oblasti, nivy jsou nízko položeny - Tovarné (130 m), Podčičva (128 m). Na hřbet, kde se nachází hrad Brekov, navazuje ze severu Beskydské predhorie, které je součástí oblasti Nízkých Beskyd.
Samotný hrad sloužil jako strážní hrad na uhersko-polské cestě a byl postaven ve 13. stol. Sídlo bylo několikrát obléháno, v r. 1624 Gáborem Bethlenem a v r. 1644 jej poškodila Rákocziho vojska. Poté již zůstal natrvalo v ruinách. Z hradu jsou výborné výhledy na Brekovskou bránu a na obec Brekov.
Několik set metrů jižně od hradu se nacházejí dvě jeskyně, o kterých jsme neměli ani tušení, a sice Brekovská jeskyně a druhá s poněkud východně znějícím názvem Veľká Artajama. Jejich délka je 200 a 150 m a jsou nepřístupné.
ZŘÍCENINA HRADU BREKOV NA YOU TUBE:
Čičavský hrad (225 m) se vypíná na zalesněném vršku nad řekou Ondavou 100 m nad okolním terénem v Mernické pahorkatině Bedskydského predhoria. Oproti jiným hradům má nezvykle malou nadm. výšku (např. Vršatec 805 m, Muráň 935 m, Zniev 985 m). Hrad měl za úkol strážit důležitou cestu z Uher do Polska. První zmínka o hradu je z r. 1270. V r. 1527 hrad zpustošil Ján Zápoľský a v r. 1584 a 1704 jej dobyli uherští povstalci. Po r. 1711 hrad císařská vojska zbourala. Od té doby je v ruinách. V současné době provedeny některé úpravy přístupů.
ZŘÍCENINA HRADU ČIČAVA NA YOU TUBE:
Nocovali jsme v ne příliš malebné dolince nedaleko hradu na miniaturním, mírně svažitém paloučku, který byl obklopen spíše náletovým porostem. I malý potůček na umytí a na čaj tam byl. Ráno zvedlo všem náladu. Kolem našich spících pytlů hnal hospodář svých několik krav na pastvu a jedna mě tou svojí hnátou šlápla na nohu. A lekli jsme se oba, já i ta kráva. Vidět nad sebou sedm metráků hovězího, to už je nějaké zvíře! Dobytek ale usoudil, že mu nic neuděláme a že jsme tady od poznávání slovenské přírody, tak nás nechal, něco zabučel na pozdrav a odkráčel bohorovně i se svým hospodářem na pastvu.
Další dva dny jsme pobývali blízko vodní nádrže Domaša, jeden den mezi smrčky pod fóliovníkem (začalo pršet) a druhý den v hotelu (poslouchala se hudba Beatles) po poněkud divočejším posezení. Není sice zvykem tahat na vandry magnetofonové pásky, ale myslím Gogo ho měl. Personál byl vybaven cívkovým magnetofonem a hudební produkce mohla začít. Také jsme se svezli na loďkách, přičemž Gogo s Francouzem tak vehementně veslovali, až veslo ulomili.
Vodná nádrž Veľká Domaša se nachází v oblasti Nízkych Beskyd, přesněji v Ondavské vrchovině. Její nadm. výška je pouhých 162 m, ale přesto má návštěvník dojem horského prostředí díky kopečkům s převýšením něco přes 200 m. Vrchy jsou hojně zalesněné, především na západním okraji přehrady. Lesy jsou houbařským rájem (také proto, že území patří do teplé klimatické oblasti). Přehrada byla dokončena v roce 1966, úplně bylo zatopeno 6 obcí. Délka nádrže je 14 km a největší hloubka je 25 m. Je zde provozována lodní doprava.
O další den později jsme zamířili autobusem do Vranova n./Topľou, přesedli na vlak, pod Kapušanským hradem vystoupili a tento třetí hrad již jen v šesti účastnících zdolali. Dále po železnici jsme se dostali do Prešova, svezli jsme se trolejbusem, ale proč jsme vůbec do tohoto okresního města zavítali, to netuším. Nakonec jsem zjistili, že je tu poměrně dost památek. Zakrátko jsme jeli zpět a kousek za Kendicemi na úbočí mělkého údolíčka s pěkným listnatým lesem jsme se utábořili na další noc. Místo na spaní sice mělo mírný sklon, ale zase se nám nabízelo nepřeberné množství dřeva. Po půlnoci nás probudil hlahol opilců, kteří si blízko pod námi zřejmě zkracovali cestu ze zábavy či z hospody. Ti o nás naštěstí nevěděli.
Kapušanský hrad (494 m) se majestátně tyčí nad obcí Kapušany nad údolím říčky Ladianky na historickém území Šariše. Poprvé se připomíná v r. 1249. Hrad byl několikrát zbourán a znovu obnoven. Poprvé to bylo okolo r. 1312 vojskem krále Karola Róberta, po 100 letech byl znovu obnoven. V r. 1709 byl hrad podpálen a úplně zničen Telekessym, velitelem vojska Františka Rákocziho II. a po 3 letech byl znovu obnoven. Za další 3 roky byla nucena majitelka hradu Eva Gergelakyová z rozhodnutí uherského sněmu hrad znovu podpálit. Z nynější zříceniny jsou pěkné výhledy.
ZŘÍCENINA HRADU KAPUŠANY NA YOU TUBE:
Všechny tyto dny jsme byli stále v příliš velké civilizaci - spousta dědin, Domaša, Vranov n./Topľou, Kapušany s mrtvou obsluhou v restauraci, Kysak... Toužili jsme po pořádných odlehlých horách.
Druhý den jsme proto zamířili do našeho oblíbeného Slovenského rudohoří, v Margecanech jsme z hlavní trati přestoupili na motorák směr Horehroní a po pár stanicích v Žakarovcích v Hnilecké dolině dali sbohem vlaku. V Perlové dolině, která tvoří vstup do Volovských vrchů, jsme vyhledali moc pěkné místo pro další nocování. Zatímco první táboření v Bukovských vrších pod Kruhliakem se dalo označit jako nejdivočejší místo (navíc jsem se dočetl, že mimo značené cesty mohou být miny z 2. světové války), toto místo bylo jedním z nejmalebnějších a nejpříjemnějších. V Rudohoří jsme prožili ještě další tři noci už jen ve třech a po Bukovských vrších to byla nejparádnější část vandru. Dvě noci jsme spali přímo na hřebeni, ta druhá byla u lovecké chaty 50 m pod hřebenem se spoustou dřeva, pramenem vody a otevřenou půdou pro nocleh. Vynikající romantika a všude liduprázdno. Poslední noc jsme tábořili na okraji lesa nad vsí Pača v kraji Gemer. Předtím jsme ještě poseděli v hospodě v Pači, kde nám vyhrával místní harmonikář samé české písničky.
Další den jsme ještě stihli prohlédnout město Rožňavu, zříc. hradu Turna a hrad Krásnou Horku. K večeru jsme již směřovali do Košic a v noci jeli domů k Olomouci. Mimo Rily a Pirinu to byl náš nejdelší vandr.
V úseku mezi Brekovem a Kendicemi se žádný filmový materiál nedochoval, ale pro úplnou dokumentaci jsem použil výběr z poměrně velkého množství naskenovaných fotografií. Ještě jedna příhoda: Při přechodu z hradu Brekova směrem na Tovarné jsme se dostali jakýmsi omylem do vojenského prostoru, o jehož existenci jsme neměli ani tušení. Naráz jsme kráčeli v lese po betonové silnici a po několika stech metrech vidíme patrovou solidní budovu, před ní palouček a na něm opalující se vojsko. Když jsme se přiblížili, údiv byl oboustranný. Jeden z vojáků dokonce instinktivně sáhl po SA 58. Co chtěl udělat, nevím. Nastalo oboustranné dohadování co, jak a proč. Výsledkem bylo to, že nám bylo řečeno, ať z vojenského prostoru rychle pelášíme pryč (jeden voják si ještě povzdechl: To mohlo být opušťáků!). Rádi jsme splnili tento příkaz, na konci minuli vjezdovou bránu a byli jsme volní. Takže o zážitky, počínaje Bukovskými vrchy, nebyla nouze.
Trasa pochodu po Slovenském rudohoří - Volovských vrších: Žel. zast. Žakarovce - Perlová dolina (asi 440 m) (táboření) - chata Izbica (asi 740 m) - Tri studne (970 m) - Ovčinec (1 012 m) - Kloptaň (1 153 m) - Zbojnická skala (1 147 m) - sedlo Jedľovec (840 m) - Jedľovec (954 m) - hřebínek pod Jedľovcem (900 m) (táboření) - Štós-kúpele - Štóske sedlo (798 m) - poľovnícka chata pod Skorušinou (asi 860 m) (táboření) - Skorušina (1 028 m) - Osadník (1 186 m) - Orlia studňa (1 103 m) - Pipitka (1 225 m) - Malá Pipitka (1 087 m) - Úhornianské sedlo (999 m) - Capkov vrch (800 m) - Pača (428 m) (táboření). Délka trasy 44 km.
Další navštívená místa: Rožňava (314 m), Krásnohorské Podhradie (369 m), hrad Krásna Horka, Turnianské Podhradie (190 m), Turnianský hrad (375 m).
Perlová dolina - 10 km dlouhá, pěkná a téměř v celé délce zalesněná dolina se stejnojmenným potokem v podcelku Kojšovská hoľa severojižně orientovaná. Závěr doliny je pod vrcholem Biely kameň (1 135 m). Ve střední části se nacházejí zbytky hutnických zařízení. Dolinou vede asfaltová silnička, kterou se lze dostat k chatě Erika pod Kojšovskou hoľou (1 136 m).
Kloptaň (1 153 m) - výrazný vrchol v hlavním hřebeni Volovských vrchů v podcelku Kojšovská hoľa. Na vrcholu se hřeben prudce stáčí o 90 stupňů k jihu. Výborné výhledy na všechny strany (v roce 1981). V roce 1993 byla lokalita prohlášena přírodní rezervací.
Štóske sedlo (798 m) - sedlo v hlavním hřebeni Volovských vrchů, hranice podcelků Pipitka a Kojšovská hoľa. V sedle se nachází poutní kostel sv. Márie z r. 1757. 2 km východně od sedla najdeme lázně (Štós-kúpele) v krásném prostředí, založené v r. 1883.
Pipitka - podcelek Volovských vrchů, vymezený na severu Štóskym sedlem, na západě Úhornianským sedlem a na východě Hačavským sedlem. Nejvyšším vrcholem je Pipitka (1 225 m). Z hřebene jsou občasné výhledy na Slovenský kras a na Vysoké Tatry.
Úhornianské sedlo (999 m) - sedlo na silnici Kráshorské Podhradie - Smolník. Tvoří předěl mezi podcelky Zlatý stol a Pipitka. Při výhledu na sever zaujme osamocený bělostný kostelík 1,5 SZ od horské obce Úhorná (713 m) na svahu vrchu Skalka (991 m). V období 2. světové války probíhala v úseku Úhornianské sedlo - Pipitka - Osadník hranice s Maďarskem.
Původně gotický hrad Krásna Horka (440 m) se vypíná nad obcí Krásnohorské Podhradie, ležící v Rožňavské kotlině nedaleko Rožňavy. Počátky hradu sahají do r. 1320. Hrad byl několikrát přestavovaný a až do r. 1812 obývaný. Rod Andrássyovců vlastnil sídlo čtyři století. Otevřeno bylo již v r. 1906. V letech 1950 - 1983 byl hrad, který v r. 1818 vyhořel, opravován. Nyní je národní kulturní památkou.
HRAD KRÁSNA HÔRKA NA YOU TUBE:
Turnianský hrad (374 m) - zřícenina gotického hradu z pol. 14. stol. na ostrém výběžku Slovenského krasu (Zádielské planiny) s názvem Hradná stráň nad obcí Turnianské Podhradie. Majitelé byli např. Bebekovci a Ján Zápoľský. Hrad plnil obrannou úlohu proti tureckým vpádům. Nakonec byl však Turky dobyt a zapálen, takže od 2. pol. 14. stol. je uváděn jako neobyvatelný. Částečně obyvatelný však byl ještě do r. 1848. Z hradu jsou nádherné výhledy na maďarské území a na pásmo Dolného vrchu a Jasovské planiny v Slovenském krasu.
ZŘÍCENINA HRADU TURŇA NA YOU TUBE:
Mezi stanicí Lipovník, kde jsme nastupovali směrem na Košice (2 km jižně od Krásnohorského Podhradia) a stanicí Jablonov nad Turnou vede trať tunelem o délce 3 162 m. Tunel protíná masív Slovenského krasu pod Jablonovským sedlem (535 m). Toto sedlo odděluje Silickou planinu od Horného vrchu. Trať prochází zajímavým územím Turnianské kotliny po jejím severním úbočí. Kotlina je 2 - 3 km široká a po obou stranách se prudce zvedají prakticky z roviny ostré masívy planinového krasového typu. Úsek Turna - Rožňava měří 31 km a postaven byl až v r. 1955. Na těchto územích netečou žádné vodní toky. Nacházejí se zde zpřístupnělé jeskyně Domica, Jasovská jaskyňa a Gombasecká jaskyňa.
Komentáře
Přehled komentářů
Správně. Hledej, hledej, hledej...
Vzpomínání
olda, 30. 1. 2008 20:48Díky Joro za tvoji paměť, je dobré, že připomeneš i některé drobnosti(kráva), srdečně jsme se zasmáli. Asi budu muset sejít do sklepa a probrat svoje filmy a založit další stránky. Ještě jednou děkujeme, Olda a Marta
Návštěva sklepa
Jóra, 4. 2. 2008 21:48